Kandidát na senátora za monarchisty: Stát se voliči jeví jako nepřítel a ne jako garant svobod

Na profilu ParlamentníListy.cz jste uvedl: „Věřím tomu, že monarchie je Čechům jako společenské zřízení nakloněna více než republika. Současný jazyk politické reprezentace i novinářské obce hovoří o národu, ale ne o vlastenectví, které ze zásady vychází z lásky k místu, kde jsme se narodili.“ Můžete být konkrétnější? Myslíte si, že Češi nemají rádi svou republiku? Proč si myslíte, že monarchie je vhodnější než republika?

Češi v absolutní většině pojali cit k místům ve své zemi. Vědí, kde jsou Velhartice, kde leží Karlštejn, jedou na výlet k rotundě sv. Klimenta v Levém Hradci. Mimochodem, všechna tato místa vzešla právě v dobách, kdy jsme žili v Českém království. O České republice slyšíme při vyhlašování rozsudku či v politické části televizních novin, v nejlepším případě při úspěchu našich sportovců. Zvykli jsme si více na označení Česko (ačkoli je to nepřesné), které je koneckonců svobodným státem a v mezinárodní soutěži hraje svoji roli. Monarchistická strana Koruna česká od doby svého vzniku poukazuje zejména na majetkovou diskontinuitu, která je pro naši zemi, t.č. Českou republiku, tak příznačná. Tak typické dědění podniku z otce na syna, tedy princip budování a uchování tzv. střední vrstvy vzal za své právě v období od r. 1918 do současnosti nejmarkantněji.

Vzpomeňme si jen na období 1. republiky, která ve své době platila v kontextu starého kontinentu a de facto celého světa k nejrozvinutějším ekonomikám. Ve skutečnosti se ale jednalo o ekonomiku, které se takto dobře vyvinula v dobách Rakouska-Uherska a jejími symboly byla taková jména jako Kolben, Daněk, Riegenhofer, Škoda, Laurin, Klement a další. Nižší a nižší volební účast, která je nezřídka na samé hranici seznání voleb platnými, indikuje větší a větší nezájem občanské společnosti na politickém dění a to má své příčiny. Současný stát a jeho projevy se voliči jeví jako nepřítel a ne jako garant jeho svobod. Nerad bych nyní uváděl konkrétní příklady, jsou všeobecně známy. Ovšem nepřipadá mi správné získávat „politické body“ tam, kde můžeme často hovořit o lidském neštěstí a dekadenci. Zdá se mi, že o postojích občana k politice píše Václav Havel ve své práci Dopis Husákovi. Ačkoli v jiné době, analogie toho děje je prakticky identická. Moderní monarchie, tedy v podobě, o které o ní hovoříme v Koruně České, může Čechům pomoci k návratu přidané hodnoty do výrobních procesů, a tím pádem dosáhnout na lepší mzdy. Oba dva tyto faktory jsou klíčovými ukazateli tradičních, rozvinutých ekonomik.

Také jste zmínil: „Vážná diskuse vedená na téma obnovení monarchie, která se v historickém kontextu osvědčila daleko lépe než republika, může voličům v letošních volbách otevřít oči a vrátit naději ve funkční národní stát, České království.“ Jaký zájem je o myšlenky obnovení Českého království?

Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) má k tomuto dni oficiálně několik stovek registrovaných členů a sympatizantů obou pohlaví, z různých společenských vrstev a různého věku, avšak např. FB stránka KČ registruje více než 3000 aktivních lidí, kteří z ní odebírají příspěvky, takže potenciál pro růst členské základny zde rozhodně existuje. Na stránkách: www.korunaceska.cz se lze dozvědět všechno o tom, jaké akce pořádáme, kterým směrem jdeme a co jsou naše cíle. Determinují nás finance, jsme odkázání na příspěvky zevnitř; a komunikace, ve volebním roce zejména, něco stojí. Proto komunikujeme s potenciálními mecenáši a na transparentním účtu strany: https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2700765126 se za poslední rok shromáždila již téměř celá výše kauce potřebné pro kandidaturu KČ ve sněmovních volbách za všechny kraje. Konečně i média nás přestala vnímat jako recesisty a díky tomu, že k nám zpravidla přistupují korektně počet vystoupení představitelů strany v televizním i rozhlasovém vysílání v poslední době stoupá.

Anne Applebaumová, publicistka a manželka polského exministra zahraničí Sikorského, tvrdí, že Evropa je jen několik voleb (ve smyslu „elections“) od konce EU. Brexit by vyvolal vlnu odchodů z Unie a oslabil vazbu na USA. Vítězství Trumpa by znamenalo konec angažování USA v Evropě. Vítězství Le Penové by rozbilo jednotný evropský trh. A nad vším se přitom vznáší stín Putina, který touží po rozdělené Evropě. Do jaké míry je to pravda a co soudíte o těchto zděšených článcích, které se rodí jako houby po dešti?

Evropa je v pohybu a my se můžeme dohadovat, do jaké míry je ta situace axiomatická a do jaké ji lze pokládat za výzvu ke společnému řešení. Je evidentní, že Evropská unie není zdaleka tak jednotná, jak by se na první pohled zdálo – o tom svědčí velice různorodé postoje jednotlivých členských států nebo vznik a iniciativy V4. Domnívám se, že všechny děje směřující k příchodu imigrantů do Evropy započaly ve chvíli, kdy EU zahájila jednání s Kyjevem a nabídla Ukrajině půjčku cca týden potom, co ji Ukrajině nabídl prezident Ruska Putin. Ale to jsme v poloze konspirací a totéž se týká i předmětu vaší otázky.

Evropa začala platit své dluhy za odklon od víry a veskrze rozpačitý přístup k církvím. Naše země se historicky řadí k těm sekulárnějším, což vidím jako důsledek historického vývoje vztahu mezi světským a církevním řádem, tolikrát zkresleným chybnými nebo dokonce záměrně překroucenými interpretacemi.

Nejsem fanda katastrofických scénářů, pokud se nejedná o zajímavou literaturu. A pokud se jedná o vaši otázku, opravdu bych ji s klidem přenechal odborníkům, kteří jsou kompetentní a znají fakta.

Jak hodnotit výsledky slovenských parlamentních voleb? Nejsilnějším tématem pro média nejen na Slovensku je úspěch Kotlebovy strany. Hovoří se o nástupu fašistů, Tisových pohrobcích. Otázkou je, kdo je za úspěch Kotlebovy strany zodpovědný? Větší část komentátorů z toho viní Roberta Fica a jeho protimigrační rétoriku; naopak prezident Zeman viní právě slovenské novináře, kteří prý svoji štvavou kampaní proti Ficovi nahnali voliče do náruče fašisty Kotleby…
Objevují se názory, že postupně dochází k rozkladu liberálního řádu a ke slovu se dostanou buď radikální extrémisté, nebo muslimové. Co o tom soudíte?

Výsledky slovenských parlamentních voleb vzbudily na Slovensku i u nás veskrze nepříznivou reakci. Ovšem musíme si uvědomit, že se jedná o výsledky svobodných voleb v demokratické zemi. Mentalita Slováků je jiná než mentalita Francouzů nebo Britů a z toho vyplývá i slovenská reakce na uprchlickou vlnu. Opět se dostáváme k otázce, jak je Evropská unie efektivní a co přináší. Myslím, že nepřinesla vůbec nic a že je to byrokratická socialistická organizace. Ostatně, radikální pravicové strany jsou zastoupeny i v jiných zemích, většinou ve stopovém množství. Já sám rozumím tomu, že vlny milionů nezvaných hostů (tím mám na mysli ekonomické imigranty) dělají politikům v zemích se specifickou historií vrásky a že se občané takových zemí prostě bojí a brání se svými rozhodnutími ve volbách. Obecně k vzestupu extremistů dochází všude tam, kde tradiční politický establishment přestává mluvit o problémech otevřeně a hraje kartu tzv. politické korektnosti. Z toho je třeba se poučit a hlásat politické ideje jasně a srozumitelně.

V reakci na dotaz na profilu ParlamentníListy.cz jste uvedl: Jsem věřícím a v květnu tohoto roku vstupuji do katechumenátu při farnosti sv. Václava na Pražském hradě.“ Proč jste se rozhodl stát se křesťanem? Chápu, že je to osobní otázka, ale jako o člověku, který chce vstoupit více do veřejného života, by případní voliči mohli mít také informaci, jaké jsou vaše životní priority… Proč chcete jít do politiky? Obecně lidé politiky velmi kritizují. Neobáváte se toho, že v politice ztratíte „kredit“?

Vstup do politiky pro mne není otázkou osobních priorit, ale výsledkem vnímání potřeby vrátit do politiky duchovní hodnoty, které pro naši zemi i Evropu pokládám za zásadní a na něž se někdy v prostředí rozvinuté konzumní společnosti tak trochu zapomíná.

Život v Kristu klade na člověka jisté nároky a roční příprava ke křtu má své logické (a nejen katolické, legislativní) nároky. Na druhou stranu to může zaručit názorovou kontinuitu a pevné postoje v otázkách, které nejsou jednoznačné a v sázce je často velice mnoho.

V současné době jsem přítomen jednání o založení nové pražské katolické univerzity. Je to běh na dlouhou trať, ovšem představa, že se na naší vzdělávací scéně objeví „hráč“, který nabídne nejmodernější vzdělávací metody a špičkové profesory z celého světa, mi dává naději, že se naše země opět postaví po bok historicky vyspělých a vzdělaných národů.