Každá doba měla a má podle Dominika Duky své významné postavy, muže a ženy, kteří promlouvají do svědomí národa. „V našich moderních dějinách hovoříme o literátech jako o svědomí národa,“ míní pro Radiožurnál Duka.
Uvádí pro to i určité modely. Už od 19. století mohou být příkladem Karel Havlíček nebo Božena Němcová. Navíc někdo dává přednost básníkům, jiný spisovatelům či dramatikům.
Podle Duky ale máme při zamýšlení zůstat v době nás pamětníků. „Cožpak můžeme říct, že svědomím národa se stali po únorovém puči Vítězslav Nezval, S. K. Neumann, Marie Majerová, Jan Drda? Myslím, že určitě ne. Můžeme však říct: Jan Zahradníček, Václav Renč, Jan Čep, Nina Svobodová,“ sdělil Duka.
Dále se kardinál ptá, zdali svědomím národa nebyli poctiví rolníci, kteří bránili své grunty, čestní vojáci, policisté, dělníci uvěznění po plzeňské stávce ve Škodovce, skauti či sokolové. Podle Duky jde o nesčetný zástup nesehnutých: „Tak je tomu i v církvi. Nejsou svatí jen papežové, biskupové, kněží, ale i vdovy, rolníci, dokonce i malé děti. Rozhlédněte se kolem sebe: kdo nám mluví do svědomí?“
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jno
