Karlovarský řezník promluvil o polistopadovém vývoji, bezpečnostní situaci i kvalitě potravin

Po revoluci jsme byli všichni nadšení do podnikání. Na trhu chybělo spoustu zboží, takže do nástupu zahraničních řetězců na náš trh malé a střední firmy prosperovaly velice dobře. Horší to bylo s masokombináty, které ztrácely zákazníky a těžko odolávaly zcela jiné produktivitě práce a kapitálu hlavně zahraničních zpracovatelů masa. Zpracované množství za časovou jednotku u zahraničních firem bylo až o 30 procent vyšší než u nás, což přivedlo naše masokombináty na západ od Prahy k úpadku. Čakovice, Písnice, Úvaly, Louny, Chomutov, Hroznětín, Plzeň, Klatovy, Cheb, na Moravě Olomouc, Zlín, Martinov a další. Vypadá to tak, že to bylo předem perfektně naplánované z Evropské unie, stali jsme se odbytištěm zboží pro země „bývalé patnáctky".

Začalo to tedy optimisticky, ale ty konce…?

Samozřejmě, že vyrostly nové úspěšné zpracovatelské firmy, ale že bychom začali vyvážet maso nebo uzeninu do těchto zemí ve velkém, jak jsem si to naivně představoval, to v žádném případě. Když přejížděla naše Scania naložená vepřovými půlkami poprvé přes hranice do Německa do Rudolstatu, měl jsem z toho hroznou radost. Na hranici jsem ale musel přijet osobně za panem německým veterinářem, aby auto přejelo a dostalo se k zákazníkovi včas. Po pěti kamionech naše radost skončila. Závody masného průmyslu ve východním Německu potkal úplně stejný osud jako ty naše. Dnes, když se ohlédnu zpět, vidím dalekosáhlé negativní následky tohoto vývoje. Na naše závody byla navázána další infrastruktura - strojírenský průmysl vyrábějící stroje a zařízení pro masný průmysl - a hlavně školství - výchova mladých řezníků a odborných kádrů od praxe po výzkum. No a zemědělství? Stačí se podívat na stavy skotu a prasat od roku 1989. Dostali jsme se na poválečnou úroveň, a co se týče soběstačnosti, musíme dnes dovážet cirka 60 procent spotřeby. S tím je spojen i úbytek pracovních míst, ať už v samotném masozpracovatelském průmyslu, tak i v navazujících oborech.

Takže svět se zkracuje, globalizuje, unifikuje?

Globalizace postupuje i u nás. Trh s masem ovládají v Evropě možná čtyři firmy - Tonnies, Danish crown, Vion, Westfleisch. Ty firmy provozují jatky s kapacitou až 20 000 kusů prasat denně, skoro plně automatizované. U nás se porazí denně tak 10 000 kusů v celé České republice a potřebujeme na to možná 40 jatek. Tomu se dost těžko odolává. V zahraničí se uvažuje o jatkách na 5000 kusů hovězího denně. To už si skoro nedovedu představit. Tyto firmy jsou postavené na vertikále, skupují pozemky, provozují rostlinnou i živočišnou výrobu a nato navazují se zpracovatelským průmyslem od výroby potravin, krmení pro psy až po masokostní moučku. Téhle filozofii se u nás přibližují snad jenom Kostelecké uzeniny v rámci Agrofertu.

Když budete chtít vyvézt maso někam do Německa, je to problém?

Samozřejmě! Oni si preferují svoje výrobky. Jsou tak naučení. My jsme pro ně pořád třetí země. Bude nějakou chvíli trvat, než to v hlavách lidí změníte. Přijedou sem za holkami, za dobrým jídlem nebo na pivo. Co sní tady, tak to jim nevadí, ale když byste se zeptal Němce, proč si nekoupí naše vepřové nebo hovězí, tak vám odpoví, že jede ke svému řezníkovi nebo do supermarketu a tam se s českými potravinářskými výrobky skoro nesetká. Vozili jsme maso do restaurací do lyžařského centra v Oberwiesentalu českou dodávkou. Po měsíci přišel majitel, že musíme jezdit s autem bez potisku a nejlépe s německou značkou. Tak to skončilo.

První vlaštovky už tady jsou, protože se vyváží živý skot i prasata. Bohužel vyvážíme surovinu a přidaná hodnota nezůstává v naší republice. Ale tím dostává německá zarputilost trhlinu, na jatkách maso dostane německé razítko a už se chová jako německé, což obyčejní lidé nevědí. Červík je na místě a bude pracovat pro nás.

Teď ale přichází další česká specialitka. Není pozdě?

Dnes ale řešíme opačný problém. Pod rouškou ochrany českého trhu musíme hlásit nákup masa, uzenin nebo přírodních střev 48 hodin dopředu. Mluvili jsme před chvílí o soběstačnosti. Nemůžeme si dovolit nemít zboží pro našeho zákazníka. Vepřové máme z českých jatek dlouhodobě v podobě půlek, ale části nad rámec výtěžností musíme dokupovat. V dnešní online době si představte, že musíte odhadnout spotřebu na 48 hodin dopředu. A každý druh nahlásit zvlášť. Někdy mi to připadá jako v Kocourkově. Do hlášení se musí napsat i ceny. Prý opatření proti levným dovozům po dobu sankcí proti Rusku. Tohle ale není řešení. To je opět byrokracie.

Kousek od Karlových Varů v Odeři je výkrmna vepřů vlastněná Holanďanem. Jsou zde zaměstnáni Poláci a Češi. Živá prasata jsou porážena u skupiny Tonnies na jatkách ve Weissenfelsu. Na porážce pracují i Češi. Je to maso české nebo německé nebo holandské? Budeme si muset zvyknout na to, že je evropské. Nebo budeme muset opět vytvořit hraniční přechody, posadit tam celníky a nejlépe zakázat dovozy vůbec. Nebo zrušit sankce proti Rusku. Stejně jsou na nic a Rusku spíše pomohou. Jejich zemědělství je na vzestupu, takže až se nějaká pomazaná hlava rozhodne sankce vůči Rusku zrušit, možná už budou soběstační…

A jak vidíte současnou bezpečnostní situaci ve světě? Kde jsou podle vás příčiny?

Když se podíváte, co se teď děje na Ukrajině... Co to je, k čemu to slouží, kdo to vyprovokoval? Tady nás někdo krmí i novináři. Všichni už se nad tím usmívají a říkají, že v televizi kecají. Ten, kdo tam byl, tak to vidí třeba úplně jinak. Kdo to platil na Majdanu? Víme, že tam lidé dostávali peníze. Je to k tomu, aby přebytky šly zase někam dál, abychom jako EU získali zase další odbytiště, nebo to slouží Američanům, aby sem nebo do Evropy byli schopni dodávat například břidlicový plyn? Nejhorší na tom je, že tam umírají lidé. Děti, mámy - a nás to nechává chladnými. Zatím se nás to jakoby netýká. Ale když se na tenhle problém podívám z pohledu obětí na lidských životech, není lepší řešení, které proběhlo na Krymu? Nebo chceme nové Kosovo se všemi těmi hromadnými hroby a zvěrstvy, které přináší válka? A to nemluvím o Islámském státu a řešení problému zde. A zase vyvstává otázka, kdo za tím stojí. Komu to slouží. Jsme masírovaní naší novodobou propagandou, ale lidé by se měli probudit a začít přemýšlet svými hlavami. Připadá mi to jako bychom všichni jeli na navigaci podle programu, který dodává malá skupina lidí, ovlivňující dění na této planetě.

Určitě byste rád řekl něco k případu takzvaných problematických potravin z Polska…

A k těm polským potravinám. My jsme tak perfektní? Budeme tady říkat, že solili solí, kterou měli posypovou... Samozřejmě, že je to špatně a nesmí se to stávat. Otázkou je, zda to někomu poškodilo zdraví, nebo dokonce umřel. Nebo že tam není dostatek masa v konzervách. Ať zkusí udělat jiné než polské konzervy a zjistí... Vezměte si naši alkoholovou aféru. Kolik Poláků na to umřelo? Oni na to neupozorňují. Vidíte, že je to dělané jednosměrně. Můžeme začít rýpat i do španělského zboží. Španělé třeba nekastrují prasata, takže jejich maso může smrdět, pokud ho porazí ve větší hmotnosti, než je devadesát kilo. Když je samec starý, tak začne produkovat látky, které jsou tam potom cítit. Když dáte maso vařit, tak to začne smrdět, ale španělské maso je nejlevnější.

Lidé to kupují, protože je to levné. Čekají na akci v supermarketu a koupí to nejlevnější, že se to ani za tu cenu nedá vyprodukovat. Souvisí to s našimi příjmy, v porovnání například s Němci. Od příštího roku je tam schválená minimální mzda 8,50 euro za hodinu. Přídavky na děti 184 euro na dítě. To znamená v přepočtu při jednom dítěti 42.000 hrubého pro pomocnou pracovní sílu. U nás dostane 14.000 hrubého. To je třikrát méně.

Luděk Šleis - podniká v masném průmyslu již 28 let. Absolvent VŠCHT Praha - obor konzervace potravin a technologie masa. Pracoval v Masokombinátu Hroznětín, ve společnosti PRIMA, v současné době ve společnosti Karlovarské uzeniny.