„Od dětství jsme rodinou, školou, sportem, kulturou, prostředím, zaměstnavatelem – vychováváni k pravdivosti, odpovědnosti, spolehlivosti, pracovitosti, úctě a lásce, respektování autorit, pracovní i společenské disciplíně a dodržování limitů – hranic našeho chování,“ píše v úvodu svého obsáhlého shrnutí událostí Robert Vinogradov.

Lidé, nejen v naší zemi, se proto podle něho logicky musejí podřídit zvyklostem, předpisům, nařízením, vyhláškám, zákazům a zákonům. „Tak to prostě v civilizovaném světě chodí, žijeme podle pravidel. Pokud tak nečiníme, jsme káráni a trestáni. Zkuste říct policii ‚nevěděl jsem, že na červenou musím stát‘. Jak je tedy možné, že v seriózní a staletími kultivované zemi, kterou bezesporu Česká republika je, vypukne před 28. říjnem hysterické šílenství, které končí šokujícím prohlášením k národu, odvysílaným českou televizí, autorů pánů Bartošky a Dyka, o ohrožení demokracie v České republice a výzvou k občanské neposlušnosti,“ táže se levicový aktivista.

Už od samého počátku prezidentského mandátu Miloše Zemana podle jeho slov probíhá v Česku zjevná snaha o manipulaci veřejného mínění s cílem diskreditovat hlavu státu a zneuctít symboly naší státnosti.

„Není pochyb o tom, že hlavním aktérem posledních říjnových událostí byl pan ministr Herman s opakovaným nepodloženým tvrzením, že pan prezident lže a že byl hlavou státu vydírán. Přestože obvinění vyřčená panem ministrem kultury Hermanem nikdo z jím uváděných svědků nepotvrdil (například pan ministr Mládek nebo velvyslanec SR v České republice pan Weiss), nikoho to nezajímalo. Uměle vykonstruovaná aféra začala v červnu letošního roku snahou pana ministra Hermana získat české státní vyznamenání pro svého strýce pana Bradyho,“ píše Vinogradov a následně se zamýšlí, proč nedostal Jiří Brady státní vyznamenání už v minulosti.

Jen v naší zemi podle něho žije více než stovka lidí, kteří si prošli peklem nacistických koncentračních táborů a také vyznamenání nedostali. Všichni prý bezpochyb trpěli, z druhé strany ovšem nelze hovořit o tom, že by utrpení mohlo být hodnoceno jako zásluha nebo boj o českou státnost.

„Po druhé světové válce jich bylo mnoho set a nikdo je nevyznamenával. My jsme oproti Kanadě nepotřebovali přednášky – my jsme tu okupaci žili,“ zdrůzňuje aktivista.

Je prý nevkusné, jak ministr Herman tvrdošíjně žádal české státní ocenění pro „trpící dítě“ hrůzami německého fašismu a ve stejné době, 15. května 2016, se zúčastnil jako první člen české vlády od druhé světové války sudetoněmeckého sjezdu v Norimberku, „kde dokonce přednesl ovacemi odměněný projev“. Falešným výlevům křivdy pana ministra nemůže podle Vinogradovova mínění proto uvěřit ani největší naiva.

• Celý text Roberta Vinogradova ZDE.

Vše pak dává do souvislostí s příjezdem dalajlámy do Prahy a tím, že ho ministr Herman přijal oficiálně za přítomnosti kamer ve svém úřadě. „Velmi dobře věděl, že v současné době, kdy se začínají rozvíjet ekonomické vztahy mezi Českou republikou a Čínou, je třeba se oficiálního setkání s dalajlámou vyvarovat, zvláště po opakovaném upozornění ministrem zahraničí,“ podotýká Robert Vinogradov.

„Panu ministru Hermanovi horlivě sekundoval předseda STAN pan Gazdík, který se zřejmě nesmířil s prohrou svého nadřízeného politického ideologa, pseudodemokrata ‚knížete‘ Schwarzenberga v posledních prezidentských volbách. Nelze se proto divit, že se s plnou vervou vrhl do svolávání a organizování protestní oslavy 28. října 2016 na Staroměstské náměstí, která měla být takzvaně pro lid. V žádném případě to nebyla oslava 28. října, byl to Majdan proti demokraticky zvolenému prezidentovi ČR,“ je přesvědčen s tím, že přes věškeré snahy z nás organizátoři této akce banánovou republiku neudělali. Nepodařilo se jim podle něho ani zmařit důstojné oslavy nejdůležitějšího českého svátku na Pražském hradě. „Bojkotáři šlápli vedle, to se ve slušné společnosti nedělá,“ říká jednoznačně.