„Vážený pane ministře,“ zahájil svůj dotaz, či spíše poznámku pan Kopřiva. „Omlouvám se Vašemu strýci. Již vím asi vše, co se zjistit dá. Musel projít peklem. Rozhodně si vůbec naše generace nedovede hrůzy války a koncentráku ani představit. Smekám v úctě před jeho osudem. Na celé této aféře je však strašné Vaše chování. Pan president nevyznamená ročně desítky dalších občanů, kteří mu byli doporučeni. Nikdo z nich nepláče. Jen ministr kultury vyvolá štvavou kampaň proti Hradu. Já kdybych byl předsedou vlády, tak Vás ihned odvolám. Jako občan si můžete myslet a dělat, co je Vám libo. Jako člen vlády byste se měl chovat jako reprezentant tohoto státu. Je strašné, co se v této zemi děje. Tato aféra není jen ostuda Hradu, to je ostuda české inteligence,“ udeřil na Hermana čtenář. Člen vlády mu poděkoval za názor.