Jindřich Vobořil roky pracoval jako vládní koordinátor protidrogové politiky, politicky se postupně sblížil s ODS, za kterou mnohokrát kandidoval v různých volbách.
V loňském roce se ale kvůli některým svým představám o boji s drogami rozhádal s vlastními spolustraníky, takže úřední funkci opustil, přešel do týmu poradců premiéra a současně začal provozovat think-tank Racionální politika závislostí, se kterým mu měl pomáhat i známý brněnský aktivista a komunální politik Matěj Hollan.
Formálně jde o zapsaný ústav pod názvem Ústav pro společenský výzkum a vzdělávání, který má svou odbornou radu a honorární radu.
Právě v tomto think-tanku měl být zpracován pozměňovací návrh k novele trestního zákoníku, jímž se ruší sporný trestný čin „přechovávání pro jiného“. Vzhledem k nejasnosti pojmu přechovávání se o této skutkové podstatě vedly spory dlouhodobě, i při současném projednávání.
Změna, kterou prosazoval, byla ve sněmovně prosazena a souhlasili s ní poslanci z koalice i opozice. Vobořil ale přesto nebyl spokojen.
Někdejší vládní koordinátor měl být dohodnut s poslankyní ODS Zdenkou Němečkovou Crkvenjaš, že jeho dílo při projednávání ve sněmovně načte jako pozměňovací návrh. Měli mít naplánovanou i společnou tiskovou konferenci, kde by byl jeho think-tank veřejně prezentován jako autor úpravy.
Jenže návrh nakonec dříve načetla skupina poslanců ze STAN a ANO pod vedením bývalého ministra školství Vladimíra Balaše. A o Vobořilovi coby autorovi nepadla ani zmínka, což experta rozčílilo.
„Nedá mi to, abych se nezamyslel nad jedním dlouhodobě praktikovaným a vlastně i poněkud směšným nešvarem. Totiž, když někdo sebevědomě prohlásí, že je „autorem zákona“ či jako zde „autorem návrhu zákona“. A připíše to například pod název (nebo do propagačního letáku či webového či tiktokového sdělení) svého školení či komerční přednášky. Vsuvka pro českou a moravskou laickou veřejnost: Za půldenní komerční přednášku jsou si přednášející (nejen) právníci a ‚rozumbradové z nezisku‘ schopni dnes s obrovskou pokorou klidně účtovat i 20 až 45 tisíc korun. Plus DPH. Takže to má i své komerční dopady, nejen pohlazení ega. O tom samozřejmě dámy a pánové (nejen) z neziskovek většinou skromně mlčí,“ poznamenává k tomu pro ParlamentníListy.cz právník a vysokoškolský pedagog Petr Kolman.
Tiskovka poslance s experty: Ondřej Kolář s Michaelem Žantovským a Vladimírem Votápkem
A věcně ke stížnosti Jindřicha Vobořila na krádež duševního vlastnictví dodává, že ochrana autorského práva se na právní předpisy, rozhodnutí a jiné úřední dokumenty podle autorského zákona jednoznačně nevztahuje.
Odhlédnuto od absurdní představy, že by autor zákona stanul vedle spisovatelů detektivek či scenáristů filmových komedií zkrátka platí, že autorem, nesoucím právní důsledky svého díla, je parlament, který návrh projednal a schválil.
„Jak říkala již dříve řada našich učitelů na brněnské právnické fakultě: Chtít být ‚autorem zákona‘ je nejen nepatřičné, ale v rozporu s tím, jak celý právní systém fungoval a funguje. Když už, tak skromně a věcně: „Přispěl jsem k tvorbě zákona,“ dodává.
Do kauzy ale vstoupil Matěj Hollan, který s Vobořilem spolupracuje. A tvrdil, že od něj dostal úkol návrh „protáhnout sněmovnou“, tedy najít poslance, který by návrh načetl a poté přispět k domluvení většiny pro schválení. Hollan se soustředil na Vladimíra Balaše, který k tomu mohl nabídnout svou autoritu ústavního právníka.
„STAN nemohl ODS a Jindřichovi nic ukrást, jednoduše proto, že to celé bylo od počátku detailně koordinováno a garantováno Pavlem Blažkem, s nímž jsme se na tom spolu s Jindřichem domluvili a pak se to ‚akorát‘ procesovalo,“ napsal k tomu Hollan na svůj facebook.
Ve sporu zaujme i spor o částku, kterou měl poradce–lobbista do tvorby paragrafu investovat. Vobořil sám tvrdil, že jej to stálo 100 tisíc korun, Hollan tvrdil, že právníkovi bylo zaplaceno 50 tisíc korun.
Něco půjde přes vládu, něco přes sněmovnu
Matěj Hollan ale v reakci na Vobořilův výstup nabídl mnohem širší vhled do současné legislativní kuchyně. Konkrétně do toho, co nazval „celé to bylo od počátku detailně koordinováno a garantováno Pavlem Blažkem“.
„Ještě když byl Jindřich v pozici vládního koordinátora, došli jsme společně k tomu, že dosavadní vývoj novelizace trestního zákoníku nejde dobrým směrem. Proto jsem našel advokáta, který je v této oblasti specializovaný a dohodli jsme se s ním, že napíše, jak by měl znít paragraf, který speciálně nakládání s konopím upraví. Čekali jsme na to, až to vláda pošle do sněmovny, abychom to zadávali na finální vládní znění. Opět připomínám, že taková byla domluva s ministrem Blažkem, stejně jako například u dětského certifikátu. Přes soudy a spol. prošlo v meziresortním připomínkovém řízení jen něco, zbytek byl domluven, že půjde přes sněmovnu,“ popsal Hollan zcela otevřeně.
Pavel Blažek jako ministr spravedlnosti
Ústava a zákony předpokládají, že zákonodárná iniciativa v České republice náleží poslancům, skupině poslanců, Senátu, vládě a zastupitelstvům vyšších územních samosprávných celků.
Pokud návrh zákona podává vláda, musí ještě před Poslaneckou sněmovnou projít připomínkovým řízením, kde se k němu vyjadřuje několik desítek připomínkových míst a své stanovisko k němu musí dát Legislativní rada vlády, poradní orgán, který dohlíží na úroveň zpracování návrhu a může „vychytat“ nejasnosti a nepřesnosti. Její stanovisko je nedílnou součástí vládních návrhů.
Pokud je předkladatelem návrhu někdo jiný než vláda, musí se ještě před projednáváním ve sněmovně vláda vyjádřit, ve lhůtě 30 dnů.
V Poslanecké sněmovně ale může být návrh zákona následně měněn takzvanými pozměňovacími návrhy, které může načítat jakýkoliv z poslanců. Tyto návrhy jsou načítány během druhého čtení, poté se k nim mohou, ale nemusejí vyjádřit poslanci v příslušných odborně zaměřených výborech a následuje třetí čtení, kde k nim přednese své stanovisko (souhlas či nesouhlas) zpravodaj z garančního výboru a pak o něm poslanci hlasují.
Protože takových návrhů bývá k zákonu i několik desítek, je celkem snadné v nich ztratit přehled. V minulosti se opakovaně dělo, že poslanci byli zpětně překvapeni, co to vlastně s pozměňovacím návrhem schválili. Tím spíše, že finální čtení tradičně probíhá v pátek, kdy někteří už vyhlížejí víkend.
Protože k poslaneckým pozměňovacím návrhům už se nevyjadřuje žádná odborná autorita, vžilo se pro ně označení „poslanecké kutilství“. V minulosti se několikrát stalo, že právě tímto způsobem pronikly do zákona nedomyšlené věci, které pak způsobily problémy.
Kromě toho se právě tato fáze legislativního procesu stává objektem zájmu nejrůznějších lobbistů, kteří se přes spřátelené poslance pokoušejí načíst změny, které vyhovují jejich klientům z byznysových řad.
Někdy se přímo podílejí na jejich tvorbě. Poslanci, z nichž většina nemá právnické vzdělání, totiž často nejsou schopni návrh zpracovat, a proto uvítají, když jim jej právníci ze soukromé sféry napíší „na klíč“.
V prosinci loňského roku třeba novináři podle metadat zjistili, že pozměňovací návrh, načtený poslankyní Evou Decroix, vznikal v počítači Jany Hais, manažerky telekomunikační společnosti CETIN z holdingu PPF. Budoucí ministryně spravedlnosti to tehdy vysvětlovala tím, že do tvorby textu návrhu se zapojilo mnoho lidí.
V minulosti se opakovaně hovořilo o problematických pozměňovacích návrzích načtených Markem Bendou. Nejzkušenější z poslanců je navíc znám tím, že při prosazování takových návrhů dokáže být velmi kreativní. Podobnou pověst „mistra jednacího řádu“, schopného využít skulin k různým účelům, měl i jeho vrstevník Stanislav Gross.
Fotogalerie: - Loučení s mandátem poslance
Zcela specifickou kategorií pozměňovacích návrhů jsou takzvané „přílepky“. Poslanecké iniciativy, které ani nemají souvislost s tématem úpravy. Ale pokud se pro ně najde většina, a následně projdou přes Senát a prezidenta, není už možnost, jak je ze zákona odstranit, kromě další novely.
Praxi „přílepků“ opakovaně kritizoval Ústavní soud. V tomto volebním období vydal k tématu velmi kritický nález, když rušil pozměňovák pirátského poslance Michálka, kterým k zákonu o fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí přilepil ustanovení, že politici nesmějí vlastnit média.
Paragrafu se začalo říkat „Lex Babiš“. „Pozměňovací návrh neměl úzký vztah ani k účelu, ani k obsahu původního návrhu zákona a současně v Poslanecké sněmovně nebylo dosaženo širokého konsenzu ve prospěch jeho přijetí,“ zhodnotili jej ústavní soudci.
A mimo jiné v nálezu padlo, že k podobnému kutilství je v tomto volebním období saháno stále častěji, což neprospívá kvalitě legislativy, ani politické kultuře.
Z tohoto apelu ústavních soudců si ale politici zjevně nic nedělají, jak nyní prozradil Matěj Hollan.
Našel jsem advokáta, napíše paragraf...
Není až tak podstatné, o jakou legislativu se jednalo. Anonymizovaně zde máme zapsaný think-tank, co se věnuje nějaké politické agendě, kterou jeho členové samozřejmě považují za správnou a přínosnou. Zástupci tohoto spolku, ústavu nebo jiné právní formy jsou v kontaktu s ministrem spravedlnosti (třeba proto, že jeho zakladatel je současně poradcem premiéra a s premiérem i s ministrem spravedlnosti v minulosti sdílel stranickou kandidátku).
Ministr právě chystá velkou rekodifikaci trestního práva, o které komunikuje, podle všeho na pravidelné bázi, i se zástupci tohoto spolku. Na jednotlivé změny v trestním zákoníku jsou pochopitelně rozdílné pohledy, například na drogovou kriminalitu se lékař vždy bude dívat jinak než policista.
Náš think-tank má obavy zejména z postoje soudů, které jsou připomínkovými místy a mohly by přijetí legislativy v námi preferovaném znění zkomplikovat.
A teď citujme ještě jednou, co se odehrálo: „Proto jsem našel advokáta, který je v této oblasti specializovaný a dohodli jsme se s ním, že napíše, jak by měl znít paragraf. Čekali jsme na to, až to vláda pošle do sněmovny, abychom to zadávali na finální vládní znění. Opět připomínám, že taková byla domluva s ministrem Blažkem.“
A výsledek této operace? „Přes soudy a spol. prošlo v meziresortním připomínkovém řízení jen něco, zbytek byl domluven, že půjde přes sněmovnu,“ přiznává zcela bezelstně.
Při projednávání ve sněmovně pak měla na prosazení advokátem sepsaného textu spolupracovat i zpravodajka výboru, jejíž odborné stanovisko má poslancům sloužit jako vodítko, jak hlasovat. Kalkulováno bylo i s jejím renomé profesorky, stejně jako s odborností a titulem docenta u poslance, který návrh načítal.
Navíc se zdá, že přístup „něco půjde v meziresortním, něco půjde přes sněmovnu“ byl u členů této vlády i poslanců vnímán jako zcela standardní.
V tomto volebním období přitom stejnou cestou byla protlačována i velmi kontroverzní legislativa, kterou aktuálně přezkoumává Ústavní soud.
Několik dní před Vánoci loňského roku Poslanecká sněmovna schválila novelu tzv. Lex Ukrajina. To byl takzvaný „sběrný“ zákon, jímž se měnilo větší množství zákonů.
Ministr Blažek stáhl, poslanec Blažek navrhl
Při projednávání této novely byl ve druhém čtení načten pozměňovací návrh, jímž se měnil trestní zákoník. Konkrétně šlo o zavedení nového trestného činu s názvem „Neoprávněná činnost pro cizí moc“.
Podle něj má být potrestán vězením na jeden rok až pět let, za určitých podmínek až na patnáct let, ten, kdo „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“. Stejný trest může potkat toho, kdo „naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky“.
Návrh vyvolal mezi opozicí i v části veřejnosti zděšení, mluvilo se o „pendrekovém paragrafu“, právníci kroutili hlavou nad tím, že návrh postihuje velmi nejasně definované jednání, což je proti všem zásadám trestního práva.
Ústavní právník Zdeněk Koudelka hovořil o doposud největším útoku proti svobodě projevu v historii samostatné České republiky, důvodová zpráva totiž za možnou činnost pro cizí moc identifikovala i šíření dezinformací, které této mocnosti mohou sloužit.
Návrh byl přesto hlasy poslanců vládní koalice prosazen v Poslanecké sněmovně, poté přes negativní stanovisko výborů prošel Senátem, a podepsal jej prezident, takže aktuálně už platí. Skupina senátorů se ale obrátila se stížností na Ústavní soud.
Celý příběh byl ale ještě barvitější. Návrh stejného znění chtěl původně ministr spravedlnosti Petr Blažek vložit do velké novely trestního zákoníku (stejné, ve které pak prošel pozměňovák načtený poslancem Balašem).
Nový paragraf šel jako součást této novely do připomínkového řízení, ve kterém se k němu ale sešlo množství zásadních připomínek, z nichž nejvážnější bylo negativní stanovisko Nejvyššího soudu. Ten ministerstvu vzkázal, že „trestní právo má být ovládáno hodnotami předvídatelnosti a presumpce neviny, zkoncentrovanými do zásady žádný trest bez zákona“, což návrh pracující s nejasnými pojmy, pod kterými si každý může představit něco jiného, rozhodně nesplňuje.
Po této kritice ministerstvo nový paragraf z novely vyškrtlo. Krátce poté byl ale text stejného znění načten jako pozměňovací návrh k právě projednávané novele Lex Ukrajina.
Předkladateli byli poslanci Martin Exner, Vít Rakušan, Pavel Blažek, Jan Bartošek, Pavel Žáček, Michal Zuna, Jakub Michálek a Petr Letocha. Byli tedy mezi nimi i dva ministři, kteří současně měli poslanecký mandát, což činilo celou situaci ještě absurdnější, neboť ministr má svou zákonodárnou iniciativu uplatňovat v rámci vlády.
Vít Rakušan pak návrh velmi vehementně hájil a nabádal poslance k rychlému schválení, k čemuž využíval i fakt, že se blížil konec některých přechodných opatření upravujících pobyt ukrajinských uprchlíků, která novela prodlužovala.
Paralelní načtení, napsalo nám ministerstvo
Když se ParlamentníListy.cz ptaly na Ministerstvu spravedlnosti, přišla nám odpověď tohoto znění: „Návrh nového trestného činu neoprávněná činnost pro cizí moc byl součástí novely trestního zákoníku předkládané Ministerstvem spravedlnosti již v době jejího zaslání do připomínkového řízení. K ‚paralelnímu‘ načtení tohoto nového trestného činu jako PN k tisku 727 se přistoupilo s ohledem pokročilou fázi volebního cyklu.“
Ministerstvo tedy přímo hovoří o „paralelním načtení“.
Ústavní právník Zdeněk Koudelka, v minulosti poslanec za ČSSD, k této kuriozitě pro ParlamentníListy.cz poznamenává: „Pakliže vládní poslanci předkládají pozměňovací návrhy k vládním návrhů zákonů, které jim podstrčí samotné ministerstvo, tak to dokazuje neschopnost daného ministra zajistit, aby již původní návrh jeho ministerstva byl bezchybný.“
Poslanci ale podle něj mají právo předkládat pozměňovací návrhy a jeho omezení by z nich dělalo „hlasovací automat“.
Ústavní soud vloni v prosinci k problematice pozměňovacích návrhů uvedl, že „přijetí návrhu zákona má být výsledkem diskurzu, v němž všichni zúčastnění dostali příležitost se s projednávanou materií podrobně seznámit a informovaně se k ní vyjádřit. Náležitým je totiž takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových“.
V kauze Lex Babiš se ústy končícího soudce Davida Uhlíře coby zpravodaje také mluvilo o obcházení zákonodárné iniciativy a porušení principů dělby moci.
A mimo jiné soudce Uhlíř konstatoval, že předložení pozměňovacího návrhu není součástí ústavního práva poslanců navrhovat zákony. „Z principů právního státu pak plynou i požadavky na jednoznačnost a transparentnost legislativního procesu. Tyto požadavky klade na legislativní proces i odborná literatura. Frederick Schauer odkazuje na požadavek jednoznačnosti zákonodárného procesu, který se váže k jeho veřejnému charakteru a transparentnosti. Tyto principy podle něj nemají být jen jakousi brzdou proti úmyslnému zneužití zákonodárného procesu, ale stejně tak mají sloužit jako obrana i proti jinak dobře míněnému obejití jeho jednotlivých institutů,“ píše se v nálezu.
A uzavřel: „Přílepkem vždy dochází ke zneužití práva podat pozměňující návrh, a to s cílem obejít zákonodárnou iniciativu a proceduru, která by byla spojena s podáním řádného návrhu zákona. Zákaz zneužití práva je přitom jedním z principů právního státu.“
Právník Petr Kolman to shrnul lapidárněji: „Člověka napadá, pěkně se nám ty ‚neziskovky‘, ale i politici konající dobro, odkopali. Na co si budou činit autorská práva příště? Budou snad lidovci či církev lidem tvrdit, že mají autorská práva na biblické ‚nepokradeš‘ a ‚nezabiješ‘?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Mají na české zákonodárství vliv neziskovky?
autor: Jakub Vosáhlo
