Když čtete, kdo za tím vším stál... Bomba jde ven. Milan Syruček už zpracoval tisíce odtajněných stran dokumentů

Objekt, který spravuje Nadace Železná Opona, nebyl vybrán náhodou. Vždyť tady za studené války byly umístěny sovětské jaderné zbraně.

Na vlastní oči a uši

„V padesátých letech jsem nastoupil jako redaktor Mladé fronty a tam jsem 35 let pracoval,“ uvedl na úvod v podzemním bunkru-depotu Milan Syruček.

„Většinou jsem se zabýval mezinárodními vztahy a navštěvoval různé země a stýkal se s různými politiky. Pro úplnost musím dodat, že jsem se blíže seznámil s osmnácti politiky od Spojených států po Afriku a se sedmi jsem se poznal velmi blízko. Bylo mi jedno, jaký kdo má názor. Pro mne bylo důležité jako pro novináře nečíst jejich prohlášení a výroky, co kdysi vydávala četka, důležité bylo, abych to slyšel na vlastní uši. S Milošem Zemanem si tykáme a známe se řadu let, v 80 procentech se ale názorově rozcházíme. Ale to není podstatné, když je to hlava státu, musím se s ním stýkat.

Byl jsem na všech summitech Gorbačov a Reagan. Když jsem kdysi stál na takové akci, tak vedle stál vysoký mladík, který zvolal „táto, drž se!“. Já jsem požádal o jeho vizitku, a on to byl jeho syn. A byl tam akreditován za jeden známý americký časopis. Tak jsem se s ním sblížil a řekl jsem mu, aby mne představil svému otci. A tím jsme navázali úplně přirozený kontakt,“ podělil se s přítomnými bývalý excelentní novinář.

… až do Mali

„Také třeba s malijským prezidentem. To tehdy v Praze zmlátili malijské studenty. Byla z toho aféra a malijský prezident žádal náš stát, abychom se omluvili. Žádný diplomat, ani ministerstvo zahraničí nechtělo, říkali – to jsou studenti, ať si to vyřídí Svaz mládeže, jenže od nich také nikdo nechtěl se vyjádřit. A protože jsem mluvil francouzsky, tak mne do toho Mali poslali. Tak jsme se setkali – on byl vysoký dva metry, já 160 centimetrů – tak jsem ho požádal, abychom se posadili ke stolu. On s tím souhlasil a pak velice rychle naši omluvu přijal,“ vzpomínal dále Syruček.

„Měl zájem o naše zbraně, nakonec se to ale neuskutečnilo, protože o něco později se tam stal převrat a sesadili ho. Ale tak jsme se sblížili, že mi poskytl auto a poslal mě do města vzdáleného 500 kilometrů od Bamaka, na hranicích s Alžírskem. Seznámil jsem se tam s místním guvernérem, se kterým jsem si potykal. Nu a večer zatleskal a nastoupilo jeho pět manželek, a říká: „Milane, jsi můj přítel, vyber si jednu na noc...“ (Šum a smích zavládl mezi přítomnými.)

Být všude, mluvit se všemi

„Nic nebylo,“ konstatoval Milan Syruček. „A to neříkám kvůli zde přítomné mé manželce. Když jsem byl v Paříži, šel jsem do jednoho takového podniku a místní šéfová pro mě svolala všechny tamější prostitutky, abych si s nimi popovídal.“

„Třeba v osmašedesátém v Paříži, kdy se protestovalo a stávkovalo, tak tam stávkovalo taky 6000 francouzských prostitutek. A ta jedna mi říká: ‚Moje kočička je mezinárodní, ale srdce patří Francii.‘ Větší vlastenecké vyjádření jsem neslyšel...“ pronesl dojatě Syruček.

Zlikvidovat Lenina! A informace kolem berlínské zdi

„V archivech jsem třeba našel Masarykův příkaz účetnímu, aby vyplatil 200.000 rublů za to, aby se spáchal atentát na Lenina, protože ten byl největší překážkou založení československých legií v tehdejším Rusku,“ konstatoval autor literatury faktu.

„Už řadu let spolupracuji s americkým Národním bezpečnostním úřadem, který sdružuje přes 500 organizací a má za úkol hlídat to, aby vždy přesně skončilo utajení určitých dokumentů. V loňském roce mi přišlo 24.000 stránek materiálů, které odtajňovaly dokumenty amerických prezidentů k použití atomové bomby. První případ byl v roce 1948 při takzvané berlínské krizi, kdy západní spojenci zavedli západoněmeckou marku a Sověti vzápětí do tří dnů v Moskvě vytiskli východoněmecké marky. Byly obavy, aby Sověti neuchvátili celé Západní Německo.“ To byla první berlínská krize.

„Druhá byla v letech 1959 až 1961, kdy chtěli zabránit odchodu statisíců lidí z východní části Německa, když byly otevřené hranice. Já sám jsem bydlel ve východní části Berlína a do Západního Berlína jsem normálně chodil za svými služebními povinnostmi. Tak vyrostla berlínská zeď, která byla postavena za jednu noc. A tak se ze západní části pod ní budovaly tunely, aby mohli lidé z východní části utéci,“ zmínil dále Syruček.

Co NATO slíbilo a brzo zase zapomnělo

„Ten americký archiv, který má tolik stránek, obsahuje mnohé věci, které jsem nikdy nepoznal, takové zákulisí jednotlivých událostí – korejská válka, vietnamská válka, suezská krize. A další a další záležitosti. A teď čtete, kdo za tím stál. A těsně před uzávěrkou mé nové knihy mi přišly další materiály, které se týkaly roků 1990 a 1991, kdy všichni západní spojenci, američtí prezidenti, francouzský prezident, britská ministerská předsedkyně, všichni tehdy ujišťovali Gorbačova a Jelcina, když zanikal Sovětský svaz, že mohou klidně spát, že jaderné zbraně, které byly na Ukrajině – a Ukrajina tehdy byla třetí největší jadernou mocností – že se zavazují, že NATO se nehne ani o píď, ani o centimetr směrem na východ. Všichni dali tyto garance,“ seznámil přítomné Syruček.

„Což se samozřejmě splnilo,“ uvedl sarkasticky ředitel Muzea Václav Vítovec. Syruček na to: „Víte, jak to nakonec dopadlo. Tím absolutně nechci obhajovat Putinovu válku na Ukrajině, protože mám k Ukrajině velké vztahy, moje první manželka byla Ukrajinka, co mi zemřela. Pracoval jsem tam 12 let, uvedl jsem tam asi padesát našich firem, takže mám k této zemi vztah.“

Supertajný výzkum

„Z poslední doby samozřejmě americké dokumenty nemám. Ještě bych uvedl, že Američané a Britové dali na jednu věc embargo absolutně neslýchaně dlouho, celých 80 let! A to je na německé tajné zbraně, které za války vyvíjeli němečtí vědci a o nichž v podstatě dnes nevíme vůbec nic. Nejsou to jaderné zbraně. Je také pravda, že Němci už před Američany provedli dva pokusné jaderné výbuchy – jeden v Durynsku, druhý na Rujáně,“ pokračoval dále Syruček.

„To mohu potvrdit ze svých informačních zdrojů,“ souhlasil Vítovec. „Je to mimořádně významná zpráva pro historii a pro vědce, ale i pro budoucnost.“

„Nebylo to tak, že v červenci v Nevadě byla první zkouška jaderné zbraně. Nikoliv!“ konstatoval Milan Syruček. A pokračoval: „Neví se, co Němci dělali, měli svá tajná pracoviště v tisících německých dolech. Nemáme potuchy, co všechno vyvíjeli. Takže v roce 2025 se dozvíme, co Němci měli, co chystali, ale nestihli použít.“

Jsme stále v hledáčku a jasným cílem

Nakladatel, docent Zdeněk Doležal poznamenal: „Milan Syruček je profesorem v oblasti psaní... Tato kniha je položena na faktech – vztahy a myšlení států, a Milan do toho vložil možné jaderné výbuchy na Československo. Bohužel, paradox je v tom, že ta místa, která měla být napadena ze strany Západu, podle informací, které mám, jsou převzatá a jsou v plánu na úder z Východu. To je paradox doby. Z toho by mělo být poučení. Jaderné zbraně by měly být zcela zlikvidovány. A daleko větší úlohu by mělo mít OSN, ale je to nereálné, protože... řada států nechce. …Je třeba, aby si lidé udělali vlastní názor a ne, co nám někdo řekne.“

„To je ono, tady je samá propaganda,“ zazněl hlas z lidu.

„Velice se těším na Syručkovu novou knihu, která by měla vyjít v říjnu nebo listopadu tohoto roku a měla by se zabývat vlasovci. Protože to je otázka velice sporná,“ doplnil Doležal.

Syruček upřesnil, že kniha se bude jmenovat Vlasov – Vlastenec, nebo vlastizrádce? „Přesvědčil jsem se, že nic není jenom tak či onak, vše je poněkud složitější a velmi často se vyjeví, že opak je pravdou, nebo to záleží na mnoha okolnostech, o kterých my nic nevíme. A já jsem si dal úkol, když píši tyto věci, abych pronikl do toho zákulisí. Do archivů, hovořit s lidmi včetně prezidentů, ať se k nim dostanu jakoukoliv cestou.“

„Třeba když byl tady v Praze bývalý ruský prezident Medveděv a byly povoleny jen dvě otázky. Takže když to skončilo, tak jsem za ním šel s knihou Je třeba se bát Ruska? A kolegové se divili, jak jsem se k němu dostal, jak jsem překonal ochranku, neměl jsem nic předem domluveno a hnalo mne jedno – osobně se s ním seznámit a mít s ním kontakt. Ať s ním souhlasím nebo nesouhlasím, to je přece úkol novináře – informovat,“ zakončil své expozé Syruček.

Vítovec dodal, že nám chybějí informace „a Milan Syruček nám jich alespoň pořádnou kupu vždy přináší“. A že musí zmínit, co říkal Albert Einstein, což je i motto Atommuzea – „Mír se nemůže udržovat silou, ale pouze porozuměním.“ Jiná cesta v době existence jaderných zbraní neexistuje.