Verunka je ve třetí třídě a Honzík bude nastupovat v září do školy. „S oběma dětmi jsem byla na mateřské dovolené,“ začíná vyprávět svůj příběh Ilona Tomanová. „Pak jsem přešla na úřad práce s tím, že si doplním vzdělání v jiném oboru, než ve kterém jsem pracovala dřív,“ dodává.

Bydlí totiž u Moravského Krumlova a do Brna, kde dříve pracovala, by musela složitě dojíždět. „Ani jsem nechtěla jít opět do práce, kterou čas neomezuje a které se musí člověk věnovat stále, kdy musí žít prací, aby ji dokázal dělat. Změnily se mi hodnoty,“ vysvětluje. Roli při rozhodování, jakou práci vezme, hrála i cena benzínu. „Nakonec jsem musela být na úřadu práce déle, než jsem chtěla. Kurz kvůli covidu přesunovali. Pak jsem nastoupila brigádně na krátký pracovní poměr u nás ve vesnici a roznášela jsem v restauraci jídlo. Po půl roce mi tato práce přestala stačit. Nejsem tak stará, abych musela dělat tak rutinní práci. Nenaplňovalo mě to,“ vylíčila postupně. Mezi tím jí pomohl najít zaměstnání manžel. „Mám teď práci na home office, dělám servis klientům v oblasti pojišťovnictví. Do Brna musím dojíždět jen občas,“ říká. Předpokládá, že svým příjmem dodá do rodinného rozpočtu peníze, které budou chybět kvůli zdražování.

Myslet na zdražování a počítat s vyšší cenou pohonných hmot musí paní Ilona i při rodinných návštěvách. Rodiče má ve Zlíně. „Rodiče, kamarádi, daleko. I manžel má rodinu čtyřicet kilometrů daleko. Snažíme se i tyto návštěvy dělat efektivně. Už to není: Mami přijeď! Musím myslet na to, aby ji cesta nestála peníze,“ říká.

Domek stihli postavit „v dobrých časech“

I rodina paní Tomanové musí poctivě počítat výdaje. „Sedli jsme si na to s manželem a počítali náklady. Díky práci manžela vše zvládneme méně bolestně, než v rodinách jiných lidí,“ popisuje. A vrací se ke své práci. „Dřív jsem nosila peníze nárazově. Teď už ale budeme moct počítat i s mým příjmem,“ dodává.