Jak Samková vnímá propuštění tohoto doživotně odsouzeného vězně? „Odpovím odpovědí, která se netýká Kajínka. Mám velkou nedůvěru v českou justici. Ke kauze se nemohu vyjadřovat, protože neznám spis. Minimálně třetina lidí, která je dnes zavřená, nepatří do vězení, ale do psychiatrických ústavů. To je moje nejhlubší přesvědčení. To se netýká Kajínka, ale týká se to uchopení té trestné justice,“ řekla Samková. Trestní věci se podle ní berou šmahem. „Systém u nás je neefektivní a nevěřím mu,“ dodala.

Ona sama, kdyby byla Kajínkem, by milost rovněž přijala a snažila by se o obnovení řízení mimo výkon trestu. „Česká historie má mnoho nespravedlivě odsouzených,“ dodala s tím, že ale netvrdí, že u Kajínka by neexistovaly trestné činy, kterých se dopustil.

„Je nutné říct, že pochybnosti o odsouzení pana Kajínka jsou dlouhodobým fenoménem českého veřejného prostoru. Opravné prostředky byly již využívány maximálním způsobem. Institut milosti je svým způsobem nástrojem pro vyřešení pochybností. Jestliže tu jsou dlouhodobé pochybnosti... Já jsem prostě byla sama jako advokátka svědkem tak strašně svévolných rozhodnutí soudů, že už bych asi měla přestat tu advokacii dělat, protože přestávám těm soudům věřit. Mně přestává fungovat můj obor,“ řekla zklamaně Samková.