Úvodní část knihy, kterou mají PL k dispozici, patří právě Václavu Klausovi. Tvrdí v ní, že „americká kulturní revoluce nás může zničit neméně než před 100 lety revoluce ruská“. Podle bývalého prezidenta toto hrozí kvůli současné propojenosti světa a kvůli enormnímu civilizačnímu vlivu Ameriky. Konstatuje, že ještě nikdy nebylo rozdělení společnosti v USA takové jako dnes a vysvětluje, že to pochází z amerického konceptu výjimečnosti.

Dle Klause je dnešní chaos vyústěním kulturní revoluce šedesátých let, zahájené v USA a také ve Francii a Německu. „Dnešní neomarxistická revoluce dlouhá desetiletí postupovala institucemi přesně podle návodu Antonia Gramsciho, postupně, evolučně, až dosud bez násilí, pro mnohé neviditelně,“ popisuje Klaus a podotýká, že ti, kdo si „pochodu institucemi“ všimli, tak ho podcenili.

Co se týče spojení s marxismem, podle bývalého prezidenta má současný směr stejné utopické kvality jako sny socialistů 19. a 20. století. A také využívá stejný princip utlačování jako marxismus. Ovšem už ne pracujících. „Teď jsou do role utlačovaných obětí stavěny všechny druhy autentických i zcela neautentických menšin,“ říká Klaus.

V knize Klaus hovoří i o liberální demokracii, tedy že obě slova se zdají některým lidem být nedotknutelná. Ovšem, na rozdíl od IVK, podceňují jejich nové interpretace. „Na rozdíl od havlovského či spíše havlistického světa, který levicově a zcela normativně adoroval univerzální lidská práva, jako by sama tato práva svým vyhlášením či schválením mohla spasit svět, jsme se nesoustřeďovali výlučně na opozici k totalitarismu, protože ten už skončil, ale věnovali jsme se i opozici k dalším variantám ideologií nesvobodného světa,“ podotýká bývalý prezident a dodává, že byli občas vysmíváni, že se věnují jen ekonomii, i když to nebyla pravda.