Prezident Václav Klaus opět po týdnu, již pošesté, kvůli přerušení běžné výuky na školách, přednášel pro studenty Vysoké školy ekonomické on-line. Václav Klaus na škole totiž vyučuje předmět o zásadních událostech během transformačního procesu v České republice. "Vážení a milí studenti, vážení posluchači tohoto kurzu, nestudenti, já si toho velmi vážím, že je vás tolik,“ uvedl svoji přednášku snad nejvýznamnější absolvent Vysoké školy ekonomické, Václav Klaus. Své přednášky prezentuje skrze platformu YouTube, kde jsou volně k přehrání všem zájemcům, dokonce dosáhl dvanácti tisíc zhlédnutí na jedné ze svých přednášek, jde tedy o poměrně populární videa.
"Musím se vám přiznat, že jsme chtěli natáčet tuto přednášku velmi originálně v našem altánku na zahradě našeho institutu, a najednou se ukázalo, že nemáme tak dlouhé kabely, abychom je dotáhli až na druhý konec zahrady, takže jsme se vrátili do tohoto místa jako minule, nicméně vrátili jsme se s velkou inovací. Tady mi to instaloval někdo, kdo je levák (tabuli), abych já psal z pravé strany, takže jsme to dneska obrátili a máme to normálně pro praváky,“ prozradil trable „youtuberství“ prezident.
Tématem přednášky bylo čtvrté období polistopadové éry. Tím myslí prezident období euroamerické finanční krize, tedy let 2008 až 2009. Prezident upozornil na to, že označování této události za globální krizi je nepřesnost, že skutečně šlo o euroamerickou krizi. „Ve zbytku světa žádný krizový pokles nevznikl, pouze se do něj přelil,“ vysvětlil prezident a dodal, že to považuje za nafoukanost Evropy a Ameriky, když se krize označuje za globální. „Musím se přiznat, že s odstupem dvanácti nebo kolika let, teď už to tak ostře necítím, ale tehdy mě to velmi zlobilo, protože my nejsme jádro světa,“ poučil prezident.
Dále upozornil na to, že i zde v České republice se jednalo o importovanou krizi. Krize tedy zde nevznikla z domácích příčin. "Jako malá otevřená ekonomika jsme se obětí krize prostě stát museli, na rozdíl od některých větších zemí. Je velmi zajímavé, když se ukázalo, že takovou větší zemí je naše sousední Polsko. Polsko je větší a mělo tehdy mnohem uzavřenější ekonomiku, daleko ne tolik na vývoz orientovanou jako Česká ekonomika, takže to Polsko se stalo naprostou výjimkou a ze všech zemí v Evropské unii bylo jedinou zemí, která i v téhle krizi měla plusový ekonomický výsledek, měla ekonomický růst v kladných číslech,“ pronesl prezident. A co bylo například tehdy v Polsku jinak? Václav Klaus uvedl, že Polsko mnohem lépe pracovalo s evropskými dotacemi, jichž kvůli nižšímu HDP na hlavu dostávalo mnohem více než Česko a investovalo je do zemědělství, čímž zcela pomohlo změnit polský venkov.
Psali jsme:
Do České republiky přišla ekonomická krize později než v USA. "V roce 2008, což byl ve světovém pohledu první krizový rok, u nás ještě existoval pozitivní ekonomický růst 2,7 %, což je slušný výsledek, i když v průběhu roku se ta čísla měnila a nepřetržitě snižovala a čtvrté čtvrtletí roku 2008 už u nás byl pokles o 0,4 %, takže celek roku 2008 je plus 2,7 %, ale rok 2009, to bylo to jádro té krize, tak tam už jsme měli pokles HDP o 4,8 %,“ uvedl slovy ekonoma prezident. Upozornil, že se jednalo o největší pokles ekonomiky v historii polistopadové České republiky, tedy kromě nezbytného transformačního šoku v roce 1991 – avšak v současném roce bude podle prezidenta pokles daleko větší.
Krize byla finanční, ekonomická a bankovní, avšak právě v České republice jsme s bankovním trhem neměli problém, jelikož byl velmi stabilní, a jako téměř jediná země ve světě jsme bankám nedali ani korunu z veřejných rozpočtů jako pomoc. "Přiznejme, že to bylo způsobeno, že jistá konsolidace našich bank nastala o to desetiletí dříve po naší krizi v období 1997 a 1998, takže tam jistá racionální konsolidace bankovního systému u nás nastala a opravdu říkám, že jsem pyšně jezdil po světě, že jsme jedinou zemí světa, kde jsme nehrnuli peníze do bankovního a finančního systému. To byla naprostá specifičnost, měli bychom si jí být vědomi, mám strach, že to letos dopadne trošku jinak,“ vyjádřil prezident své obavy.
Fotogalerie: - V odběrovém stanu
Poté prezident uvedl některé základní makroekonomické ukazatele, že nezaměstnanost se zvýšila v roce 2009 na 6,7 %, což stále bylo na evropské poměry výborným výsledkem. Průměr eurozóny byl nad deset procent. Problémem celého světa pak bylo to, že státy celého světa zareagovaly na negativní vývoj ekonomiky obrovskými deficity, to se však může opakovat v současné době zde.
Avšak díky ekonomickému poklesu zde v České republice vznikl politický neklid, který vyvrcholil v pád vlády Topolánka během českého předsednictví Evropské rady. Následovala druhá úřednická vláda v dějinách České republiky.
"Trvání této vlády mělo být velmi krátké, na tom se shodly všechny strany v tehdejším Parlamentu. Dohodly se velmi racionálně na brzkých podzimních volbách, aby to období té úřednické, nepolitické vlády bylo co nejkratší, ale došlo k druhému velkému zásahu Ústavního soudu do naší historie. Stěžoval si jeden poslanec, že mu není umožněno pobýt v roli poslance čtyři roky, na což byl taky zvolen a žádal, aby čtyřleté období bylo dodrženo. Myslím, že celá politická scéna nevěřila svým uším, protože si byla vědoma, že jde o politické rozhodnutí, aby ta úřednická vláda, která nemá politický mandát, nemohla dlouho fungovat, aby vznikla opět nová vláda s politickým mandátem, a musím se přiznat, že ten Ústavní soud prostě přijal tuto stížnost jednoho poslance, že byla údajně popřena jeho ústavní práva, tím, že byl zvolen a ty už tehdy vyhlášené volby, mimochodem já byl tehdy prezidentem republiky, a jak známo, prezident republiky vyhlašuje termín voleb, já už jsem ty volby vyhlásil a Ústavní soud ty volby zrušil. Tento svévolný odklad voleb rozhodnutím Ústavního soudu o více než rok byl největším vítězstvím soudcokracie nad demokracií,“ pověděl Václav Klaus. Dodal, že se jednalo o velký otřes, který naprosto změnil politické klima v zemi.
Došlo i na Evropskou unii.
Prezident řekl, že tehdy ta úřednická vláda neměla potřebný mandát a v té době kromě finanční a ekonomické krize došlo k souboji o Lisabonskou smlouvu. "Jestli Česká republika dopustí, aby ta smlouva byla schválena, anebo ne. No a ta vláda opravdu neměla dostatečně silný politický mandát, aby byla v čele tohoto souboje. Ta hrozba té ratifikace Lisabonské smlouvy, to bylo hlavním tématem tehdejší doby, a ta nepolitická vláda neměla dostatečný mandát něco udělat a k té Lisabonské smlouvě prostě něco zásadního říct. Já nevím, nakolik je ta Lisabonská smlouva dostatečně nové generaci studentů známá, protože pravděpodobně průměrnému studentovi, který poslouchá tento kurz, v roce 2009 bylo deset let nebo něco takového. V Evropské unii vznikla na počátku té první dekády 21. století snaha postrčit integraci Evropy dál a došlo k pokusům vytvořit něco, co se tehdy nazvalo Evropskou ústavou.
Ta Evropská ústava byla schvalována jednotlivými členskými zeměmi EU – a najednou k šoku všech ve dvou zemích, kde schválení nebylo takové zásadní, ústavní změny nebylo možné standardním hlasováním v parlamentě, ale kde bylo nezbytné k tomu uspořádat lidové hlasování neboli referendum, tak ve dvou starých zakladatelských členských zemích Evropské unie nebo Evropského společenství, ve Francii a Nizozemsku, došlo k překvapivému výsledku, že ty země v obou případech to zamítly, a potom naprosté zděšení zavládlo a při hledání jak z toho vyjít, tak Německo, které v tu chvíli předsedalo Evropské unii, tak Německo přijalo nápad, že se celá ta Evropská ústava přepíše do totálně nesrozumitelného dokumentu, který žádný normální člověk nemůže pochopit. To znamená, že ten text se rozcupoval do větiček typu: ‚K paragrafu 27 odstavec 2 řádka 1 se přidávají tato čtyři slova. Do jiného paragrafu se ubírají čtyři slova,‘ čili vznikl úplně nový dokument, který žádný volič, který se zúčastnil referenda, nemůže číst, přečíst a pochopit. Byla to prostě hra evropských elit oproti občanům jednotlivých evropských států, no a s dovětkem, že o tom nemá být referendum. Nakonec se ukázalo referendum v jediné zemi, v Irsku, a Irsko to odmítlo. I toto odmítnutí Evropská unie nepřijala a vyvolala obrovský nátlak na Irsko, aby hlasovalo znovu, a po roce kleslo a kývlo, prostě směšná historka kolem té Lisabonské smlouvy,“ připomněl prezident.
Poté ještě podotkl, že to tehdy jako prezident odmítal podepsat, kdy se dostal do střetu s Ústavním soudem. Považuje též za smutné, že všichni útočili na něj. Též ukázal, že v roce 2009 vydal k tomu knížku Prezident republiky k Lisabonské smlouvě. Nakonec byl tedy donucen tuto smlouvu podepsat, ale snažil se bojovat, jak to jen šlo.
Následně se prezident přesunul opět k tématu ekonomické krize.
Trvá na tom, že ekonomické příčiny krize nejsou selháním trhu, ale byla selháním státu. „Samozřejmě převažující intepretace příčin je zcela opačná, s tím zásadně nesouhlasím a myslím, že je spousta ekonomů, kteří zastávají názor se mnou i ve světě,“ dodal. Ekonomické příčiny je tedy nutno hledat v masivní vládní podpoře hypotečního bydlení v USA po legislativních změnách během vlády Clintona. Tehdy se tedy prý značně změkčily podmínky hypoték, navíc USA je země, kde každý chce mít svůj dům. Dále bylo prý nutné hledat problém ve FED, tedy v centrální bance USA, která v závěru předsednictví guvernéra Greenspana hojně vrhala peníze do americké ekonomiky. Hlavní problém je však nutné hledat ve změně ohledně hypoték, kdy hypotéku tehdy dostal každý, i člověk s nulovým majetkem, který poté ručil svým budoucím domem.
Fotogalerie: - Farmářské trhy v provozu
"Problémem je to, že tato krize vedla na celém světě k radikálnímu zpochybnění trhu a tržní ekonomiky a k nové éře apoteózy role státu v ekonomice. Z našeho pohledu, kde také tento proces proběhl, já musím říct, že větu, kterou jsem si tady napsal, mám důvod vysvětlit. Zkušenosti komunismu s úlohou státu v ekonomice byly zcela zapomenuty. V této éře žijeme dodnes, a jestli se něčeho bojím, právě dnes, že tato krize, ve všech krizích to tak bývá, bude znamenat další radikální, revoluční v negativním slova smyslu, odklon od trhu a příklon ke státu.
Bylo to ve všech velkých krizích a bylo to ve všech velkých válkách. První i druhá světová válka znamenaly velký posun v tomto směru, a krize let 1929 až 1933, další obrovský posun. Krize 2008–2009 byla dalším obrovským posunem vítězství státu nad trhem – a já mám strach, že koronavirová krize, i když ten chudák virus za to nemůže, tak bude další takovou velkou fází oslabení trhu a vzestupu role státu v ekonomice. Myslím si, že tak stojí dnešní téma. Dnešním tématem není, jestli roušky budeme nosit ještě několik dní, nebo několik týdnů nebo snad měsíců, ale tématem je, jestli dojde po této krizi k dalšímu obrovskému skoku ve zvýšení role státu v ekonomice, a zatím je vše našlápnuto tímto směrem. To si myslím, že je velmi varovné,“ s velmi vážným hlasem varoval prezident.
Ke konci ještě zmínil problematiku odlivu dividend. V tomto krizovém období totiž došlo v české ekonomice ke změně, a to k tomu, že poměr reinvestic a dividend se změnil ve prospěch dividend. Do té doby to bylo v poměru 1 : 1, na začátku tisíciletí se dokonce mnohem více investovalo. Změna tedy nastala v roce 2008, kdy na dividendách odplynulo 211 miliard, a firmy reinvestovaly 120 miliard. To označil prezident za velký problém v ekonomice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
