Kňažko ocenil zejména klidný rozchod obou republik někdejší československé federace, na rozdíl od vývoje v některých jiných postkomunistických státech. „Toto byl v tom nejlepším smyslu blesk z jasného z nebe, že je možné na základě přátelské domluvy rozdělit stát. To se nestává často v historii. Nebyl to akt nepřátelství,“ uvedl jednasedmdesátiletý Kňažko, který se ještě v 90. letech rozešel s HZDS, později byl ministrem kultury či generálním ředitelem soukromé televize Joj.

Kňažko ocenil i průběh samotných jednání o budoucnosti Československa. „To bylo vedeno pozitivní představou, jak dosáhnout dohodu, která by odstranila vznikající napětí a konflikty, jež existují v mnoha složených státech a neustále se stupňují, viz Katalánsko a Španělsko, Skotsko a Británie, Vlámové a Valoni,“ řekl.

Slovenská strana podle Kňažka vstupovala do jednání s představou narovnání vztahů mezi ČR a Slovenskem. „Většina jednání byla vedena úsilím, jak vytvořit takový systém, který by naplnil představu jedné a druhé strany a který by nám umožnil vytvořit, jak říkával i Václav Havel, takzvanou autentickou federaci. To, co bylo za komunismu, mělo k federaci daleko. Po roce 1989 federace sice víceméně fungovala už bez vedoucí úlohy komunistické strany, ale základní principy zůstaly prakticky nezměněny,“ řekl bývalý slovenský ministr.

Kňažko připomněl například nízké zastoupení Slováků na postech velvyslanců Československa či složení federální vlády, kterou podle něj až ze dvou třetin tvořili zástupci české politické reprezentace. „To je až neuvěřitelné, že to takto mohlo fungovat, a pro mě nepředstavitelné, že to tehdejší slovenské orgány nejvyšší státní správy jednoduše akceptovaly. Mělo být paritní zastoupení (ve federální vládě) od začátku,“ řekl Kňažko, jenž v roce 2014 neúspěšně kandidoval na funkci slovenského prezidenta.