Proč se lidé nechají vodit za nos? Nejspíše z nevědomosti. Člověku vedenému za nos nepřijde na mysl, že se tak děje, neboť si na špičku nosu nedohlédne. Jiným vysvětlením je naivita: „Přece by nám nelhali? Proč by to dělali?“ Tahání za nos je běžné i kvůli lenosti myslet. Myšlení bolí. Anebo dokonce kvůli strachu používat vlastní hlavu, která by mohla vyprodukovat cosi kolidující se všeobecně akceptovaným narativem.

Tahání za nos je synonymem manipulace a manipulace se dnes ráda maskuje módním termínem „narativ“. Narativem se myslí vyprávění, ve kterém se popis a výklad události anebo skutečnosti podřizuje určitému záměru. Narativ tedy nemusí být a obvykle ani není pravdou. Je interpretací skutečnosti, závazným výkladem, který nemá ambici vylíčit situaci nestranně, objektivně, z nadhledu, s otevřenou myslí. Narativ je svou povahou ne-pravda, je tvrzením, na kterém se jeho stoupenci shodnou a jež má svou protiváhu v opozičním narativu, který taktéž nemá oporu v pravdě. Ve světě soupeřících narativů není místo pro kompromis. Je to svět, ve kterém na pravdě nezáleží.