Už v roce totiž 2000 Zeman v roli premiéra a předsedy ČSSD neváhal osobně přijet na sjezd Mladých sociálních demokratů (MSD) do Tábora, aby rázně vystoupil proti Dienstbierovi, jenž se měl stát novým šéfem této mládežnické stranické organizace. I přesto ale Dienstbier nakonec uspěl. Netrvalo dlouho a začal prosazovat usnesení požadující Zemanovu rezignaci na post předsedy ČSSD, protože strana prohrála historicky první krajské volby. Dienstbier dodnes tvrdí, že se mu povedlo usnesení prosadit, ale jak podotýká Kolář, někteří členové tehdejšího vedení MSD to odmítají.
Během dvou let, v nichž Dienstbier stál v čele mladých sociálních demokratů, rezignovali dva jeho zástupci a jako důvod uvedli, že se jim nelíbí předsedův styl řízení. „Jako hlavní důvody dnes uvádějí Dienstbierovu lenost, neschopnost dohody a fakt, že hrál vždy jen na sebe,“ vyjmenovává komentátor.
Příběh se stále opakuje
V Dienstbierově politické kariéře se už podle Koláře několikrát opakoval podobný příběh. „Představitelé nějaké frakce si ho vybrali do role beranidla proti jiné frakci, nebo naopak jako fíkový list zakrývající jejich potíže. Dienstbier kývl, ale záhy se utrhnul a začal se chovat podle svého. Někdo by řekl, že se stal neřízenou střelou,“ píše. Syn slavného polistopadového politika dohody buď ignoroval, nebo se proti nim otevřeně postavil, za což si vysloužil pověst člověka jednajícího vždy hlavně ve svůj prospěch. „Člověka, proti němuž se nakonec spojí jeho odpůrci i spojenci, protože ho mají všichni plné zuby,“ míní.
A jak Kolář dodává, jedna z jeho epizod na politické scéně právě skončila.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nem
