Nejčastějším mýtem v současnosti je, že se lustrace týkají jen spolupracovníků Státní bezpečnosti. Podle zákona č. 451/1991 Sb. (velký lustrační zákon) o některých předpokladech pro výkon vybraných funkcí ve státní správě nesměl být občan ucházející se o příslušný post v období komunistického režimu příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti.

Velký lustrační zákon se netýkal jen spolupracovníků StB

Takový člověk dále nesměl být evidován v materiálech StB v kategoriích rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, informátor a ideový spolupracovník. Nemohl být také funkcionářem Komunistické strany Československa, okresním tajemníkem počínaje a členem ústředního výboru konče. Výjimku mají jen ti, kteří měli funkce v období od 1. ledna 1968 do 1. května 1969.

Seznam dále pokračuje, týká se i členství v Lidových milicích nebo v akčním výboru Národní fronty či prověrkových komisí po 25. únoru 1948 a po 21. srpnu 1968. Je tedy jasné, že se „velký lustrační zákon“ netýká pouze spolupracovníků StB.

Nejčastěji se lustracím vytýká paušalizace viny

Evidence tajných nebo ideových spolupracovníků se zjišťuje dotazem na Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra ČR. Stejně se zjišťuje, zda byl žadatel o lustrační osvědčení příslušníkem StB.