„Negativní dojem tedy nebyl spojen s poslední televizní diskusí, ale nenormální situací, která v České republice v posledních třech týdnech vznikla. Jejím průvodním znakem bylo, že faktickou moc v zemi převzala média. Jak a proč?" ptá se komentátor.
V praktické politice prý neměl nikdo zkušenosti s tímto typem voleb. „O důvod víc, že volební štáby byly plné umělců a lidí z marketingu, ale chyběli tam politicky myslící lidé nebo prostě jen typy, co nemají nahnáno, když uvidí před domem stát dvacetileté děti s mikrofonem a kamerou," píše Pečinka.
Důsledky toho byly prý strašné, protože ve chvíli, kdy ke konci prvního lednového týdne propukla skutečná volební kampaň, převzala média kompletní organizaci politického života, což se projevilo především ve dvou ohledech.
Agenda v rukou médií
Zaprvé začala média podle Pečinky nastolovat politickou agendu. A to zcela jednostranně. „Kandidáti byli jako cvičení medvědi vtahováni do mnoha různých duelů a show, kde byli vesměs stavěni do směšných pozic známkovaných zvířátek," píše. Na velkou spoustu debat a duelů ovšem oba kandidáti prý evidentně přestali fyzicky stačit a začali se opakovat.
Pečinka srovnává tuto situaci se situací na západě, kde volební kampaně mají plně v rukou štáby, které se také s médii domluví, obvykle s dvěma televizemi a jedním rádiem na korektní debatě. „Tady však média hrála úlohu hlavního organizátora volební kampaně, ale současně tak trochu i prokurátora a soudce. Nikdy nebyla moc médií v Česku větší než první tři týdny nového roku," upozorňuje komentátor.
Mediální prezident
Zadruhé prý bylo specifikem těchto voleb, že většina tištěných médií, zvláště deníků, jednostranně vsadila na Karla Schwarzenberga.
„Navodilo to abnormální názorovou situaci, která absolutně nesouzněla se sociální strukturou české společnosti. Výsledkem může být jen další krize důvěry v média a oslabení vztahu části čtenářů k tradičním sdělovacím prostředkům. Teprve v následujících měsících, až se volební prach usadí, jejich vydavatelé pochopí, nakolik tento politický flirt poškodil jejich dlouhodobé obchodní zájmy," míní Pečinka.
Největší tragédie...
Největším problémem prý není to, kdo nakonec usedne na Hradě, oba kandidáti jsou podle komentátora Reflexu schopni hrát roli hlavy státu. Ale nezvládnutá kampaň posledních čtrnácti dní prý vytvořila dojem, že se hraje o něco víc. A tomuto „bludu" propadla hlavně umělecko-kulturní fronta natolik silně, že bude v případě nezvolení jejich kandidáta obtížné hledat cestu k normálnímu posuzování politiky, píše Pečinka.
„Na závěr se tak dostáváme opět k úvodu: politické strany, volební štáby a vůbec politický svět si nechali z rukou vyrvat organizaci předvolebního života a přepustili ji médiím. Ta si z téhle hračky vytvořila nástroj na propagaci své vlastní důležitosti a současně každý konflikt zhysterizovala. Výsledkem budou společenské jizvy na mnoho let dopředu," uzavírá Pečinka.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
