Velký komentář Jindřicha Šídla v Hospodářskýcch novinách je nazván „Muž, který dohnal Václava Klause“. Miloš Zeman je v něm prezentován jako „zpočátku zdánlivý outsider a solitér, později několikrát odepisovaný politický penzista s mimořádnou vůlí po moci a schopností ji nakonec také získat. Téměř za jakoukoliv cenu,“ píše Šídlo.

Začíná obsáhlou rekapitulací politické kariéry nově zvoleného prezidenta, od roku 1992, kdy v sobě někdejší poslanec Občanského fóra objevil sociálního demokrata, přes volební úspěchy v letech 1996 a 1998, až po neúspěšnou prezidentskou volbu v roce 2002. Přitom zdůraznil, že hlavním rysem Zemanova premiérování byl ryzí pragmatismus, který levicovému premiérovi umožnil například zprivatizovat bankovní sektor.

Jenže dalším znakem jeho premiérování bylo „vzrůstající opovržení vůči okolnímu světu, podporované viditelně stoupající spotřebou alkoholu a absolutní důvěrou v nejbližší okolí - tedy v šéfporadce Miroslava Šloufa,“ jak poznamenává Šídlo.