Další verzí je podle něj verze imperiální, kdy ruské imperiální zájmy pod rouškou zájmů sovětských nedovolily, aby někdo podkopal pořádky ve sféře vlivu Moskvy. „Třeba tím, že zruší cenzuru a zavede svobodu slova, čímž suverenitu Moskvy nad 'její' částí světa ohrozí,“ uvádí komentátor. Podle něj právě proto Moskva v roce 1968 k nám poslala své vojáky, stejně jako v roce 1956 do Maďarska, v roce 2008 do Gruzie nebo letos na Krym.
Zmiňuje i reformně komunistickou verzi. „Příklad pražského jara, československého reformního komunismu, byl tak dráždivý a inspirativní, že ho Brežněvovo vedení v Kremlu udusilo,“ uvedl komentátor s tím, že jakmile brežněvismus padl, zejména po konci Sovětského svazu, už nelze dál ztotožňovat politiku Moskvy s impériem. „Rusko jen chrání, i v Gruzii či na Ukrajině, své zájmy a sféru vlivu,“ domnívá se Petráček.
Rusko zase oživuje Brežněvovu doktrínu
Podle jeho názoru to vypadá, jakoby poslední dění v Rusku oživovalo Brežněvovu doktrínu. „Jakmile byť jedna země v mocenské sféře Moskvy vybočí z řady, musí být umravněna silou,“ charakterizuje ji Petráček. Podle něj to, že hranice sféry vlivu Ruska překračují jeho hranice, je zřejmé od doby, kdy vznikly útvary typu Podněstří, Abcházie či Jižní Osetie.
Závěrem upozorňuje, že Brežněvova doktrína nebyla spojena s jedním generálním tajemníkem v Kremlu, ale s politikou sfér vlivu. „Je pozoruhodné, že někteří z těch, kteří v roce 1968 Brežněva statečně odmítali, dnes hájí právo Moskvy na sféru vlivu, jakoby to snad nebylo konstitutivní součástí Brežněvovy doktríny,“ uzavírá své zamyšlení Petráček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
