Mediální odraz dramatických událostí závěru týdne, ať už jde o teroristický čin v Nice nebo převrat v Turecku, bude možné vzhledem k jejich načasování hodnotit až v příštím vydání Týdne v médiích. Z toho, co za tento týden hodnotit lze, se ukázkovým propadákem a popřením všeho, co činí zpravodajskou žurnalistiku tolik potřebným zrcadlem vývoje společnosti, stal úterní pořad Horizont ČT. „Začala to už moderátorka Dana Zlatohlávková tím, jak pořad uvedla: ‚28 minut a pohled Horizontu.‘ Ejhle, už tu nemáme jen ‚události očima Davida Borka‘ či ‚novinky pohledem Lukáše Dolanského‘. Česká televize už zavedla i ‚pohled‘ jednotlivých pořadů. Jako by tím avízovala, že teď se 28 minut nebudeme dívat na události jako takové, ale jejich zpotvořenou, zdeformovanou, zneužitou a zmanipulovanou karikaturu, provedenou týmem pořadu Horizont,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
A také že ano. Nejlépe to bylo vidět v té části pořadu, která se věnovala posledním hodinám ve funkci britského premiéra Davida Camerona. „Redaktorka Zlatohlávková nejprve suše prohlásila, že ‚Cameron způsobil Brexit tím, že umožnil referendum‘. A její kolegyně z Londýna Katarína Sedláčková tuto hvězdnou myšlenku rozvedla do šíře a detailu, podle ní je Cameronův seznam zločinů mnohem delší. Prý ‚rozvrátil Británii a celou EU‘, a dále ‚kvůli němu proti sobě stojí zastánci a odpůrci Brexitu‘, dokonce snad ponoukl Skoty k novým úvahám o odtržení této části království. Zdá se tedy, že ČT vynalezla dalšího univerzálního viníka. Nejprve to byl – a stále je – Putin, a teď se k němu, co do míry zločinnosti téměř vyrovnaně přidal nebohý Cameron. Možná kdyby tušil, jaký spravedlivý hněv na sebe přivolá od ČT a jejího ‚pohledu‘, tak by snad ani to referendum nevypsal,“ poznamenává mediální odborník.
Výsledkem kolektivního úsilí je totální profesní debakl
Vzápětí se ale ve svém komentáři vrací k vážnějšímu tónu. „Česká televize nám předvedla ukázku naprosto zrůdného myšlení. Referendum se nemá vypisovat, když hrozí riziko, že lid ho vezme vážně a vysloví svůj skutečný názor – a tento názor se bude lišit od toho, který prosazujeme my, vládci všehomíra – v Bruselu, jakož i na Krkavčích horách. To je ovšem přímý a jasný návod na likvidaci demokracie. Následovat z logiky věci může už jen jediné: zrušit všeobecné volby, protože i tam přece hrozí nebezpečí, že se volící lid rozhodne jinak, než nám hraje do karet. Suma sumárum ČT navádí k totalitě, ke zrušení demokratických pořádků, tedy de facto k převratu. Je jisté, že ty dvě dámy, které vypouštěly z obrazovky tyto nesmysly, to do takových důsledků nedomýšlely, protože patrně nemyslí v souvislostech ‚za slovy‘,“ domnívá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vždyť slova nic neváží, tak snadno se jimi žongluje, zejména když znějí tak lákavě a jejich hlasatelé tak statečně. „Jenomže ani u soudu neznalost neomlouvá. Od čeho platíme v ČT ty zástupy editorů, redaktorů, šéfredaktorů a dalších rozhodovacích článků, když výsledkem jejich kolektivního ‚úsilí‘ je takový totální profesní debakl? Má to ještě jedno riziko: jak se říká, tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, Když necháme všechny ty půvabné, leč prázdné, tváře na nás z obrazovek vykřikovat tyto nebezpečné věci, může se nám snadno stát, že po nějakém čase se nad nimi už ani nepozastavíme, přijdou nám normální a standardní. Změní nejprve naši psychiku, a pak i realitu kolem nás. Kdo někdy četl Huxleyho Krásný nový svět, ví dobře, o čem mluvím,“ konstatuje mediální analytik.
Spjatost politiky a literatury si uvědomovali i Koniáš či Goebbels
Za druhé téma si zvolil aktuální hrozbu, že jedno z posledních svobodných periodik možná brzy skončí. „Jde o Literární noviny. Ty navazují na slavnou tradici – vznikly roku 1927 a s několika přerušeními vycházely až do roku 1968, respektive 1989 pod změněným názvem Literární listy. Tyhle noviny udělaly obrovský kus práce zejména v období Pražského jara, nechť si to každý přečte v knize Dušana Hamšíka Spisovatelé a moc. Obnoveny byly po roce 1989, ctihodným šéfredaktorem byl v té době doktor Vladimír Karfík, největší ostudou pak bylo několikaleté šéfování ekoanarchistou Jakubem Patočkou. Od roku 2009 je vydává bývalý majitel Economie Miroslav Pavel a v posledních letech je šéfredaktorem jeden z nejlepších současných českých novinářů Petr Bílek,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Literární noviny jsou naladěny spíše levicově, ale nemají problém otiskovat texty lidí jiných názorů. „Na rozdíl od pistolnické jednostrannosti z časů Patočkových se dnešní Literárky nejpřesněji vracejí k tradici z konce šedesátých let. Je to diskusní, kritický, polemický časopis o kultuře a společnosti, k čemuž politika neodmyslitelně patří. Spisovatelé se vždy vyjadřovali politicky – od Jiráskova Manifestu českých spisovatelů z roku 1917 až třeba po Vaculíkových 2000 slov z roku 1968. Spjatost politiky a literatury si uvědomovali i Koniáš či Goebbels – oba v různých časech pálili nebezpečné knihy, neboť věděli, že ‚slova nepadají do prázdna‘,“ připomíná mediální odborník.
Šéf resortu přiložil pod hranici, na níž brzy shoří poslední Literární noviny
Tuto skutečnost si zřejmě uvědomil i ministr kultury Daniel Herman. „Ten položil otýpku pod pomyslnou hranici, na níž nejspíše brzy shoří poslední Literární noviny. Je totiž prvním ministrem kultury, který odmítl byť jedinou korunou podpořit vydávání tohoto časopisu. Má na to komisi, jmenuje se ‚Odborná komise odboru umění, literatury a knihoven Ministerstva kultury pro podporu literárních periodik a akcí‘, ve složení Petr Hanuška, Michal Jareš, předseda komise, Miloš Krhoň, Michal Kosák, Tomáš Kůs, Eva Lenartová, Jaromír Slomek, místopředseda komise, mimochodem bývalý redaktor Literárních novin z časů Karfíkových, David Zábranský a Helena Zoufalová,“ přibližuje Petr Žantovský kroky šéfa resortu kultury.
Pro ilustraci cituje, jakým způsobem ministrova komise odmítnutí dotace pro Literární noviny zdůvodnila: „Komise jednomyslně odmítla poskytnout dotaci vydavateli časopisu Literární noviny. V diskusi bylo řečeno, že státní dotace v tomto výběrovém řízení nemá dostávat politický časopis, který neodpovídá obsahem charakteru podporovaných časopisů. Podpora odboru umění, literatury a knihoven je v tomto dotačním řízení určena na podporu literárních, literárně-kritických a literárně společenských časopisů s převážně literárním obsahem. Literární noviny nejsou již dávno časopisem literárním, jejich název je zavádějící a obsahově jej nelze zařadit mezi zde podporovaná periodika. Tradice, ke které se časopis svým názvem hlásí, zde není již dlouho naplňována.“
Je na čase, aby občané dali najevo, že je nezajímá ministr kultury
„Tumáš, čerte, kropáč. Takže Literární noviny Milana Jungmanna, Dušana Hamšíka, Ludvíka Vaculíka, ale třeba i Jakuba Patočky, to byly čistě literární listy, jež se štítily vyslovit slovo politika, natož na ni vyjádřit nějaký názor? Ale ne. To jen dnešní ministr kultury a jeho komisaři usoudili, že politický názor dnešních Literárek je nevhodný, nežádoucí, nebezpečný, a není proto možno podporovat jeho právo na život. Až budete číst – třeba plačíce nad posledním výtiskem Literárních novin – tu výše uvedenou knihu Dušana Hamšíka, uvědomíte si, že tehdejší partajní cenzor soudruh Hendrych, který měl na svědomí represe vůči Literárkám na konci let šedesátých, má dnes důstojného pokračovatele. A jeho příjmení též začíná na Há – to jsou náhodičky… Když ministr kultury dává najevo, že ho nezajímají občané, je na čase, aby občané dali najevo, že je nezajímá ministr kultury,“ doporučuje mediální analytik.
Už párkrát ve svých mediálních hodnoceních upozornil, obvykle s řečnickým otazníkem na konci, za co vlastně si tu Českou televizi platíme. „A teď ani nemluvím o politických zájmech a názorech, které ČT prosazuje – a proč asi, teď mluvím o něčem všudypřítomnějším, totiž o programu. Když si vezmete programy kanálů ČT na tyto týdny, a z toho se soustředíte jenom na hlavní večerní pořady, nestačíte se divít. Namátkou: 1.7. ČT1 – Legendy televizní zábavy – Vladimír Hron a Aleš Cibulka. Mimochodem, oba pánové jsou už dávno zaháčkováni v jiných, privátních televizích – Hron v TV Relax, jeho pořad mu tam režíruje bývalý programový ředitel ČT Dolejš, Cibulka zase má talk show na TV Barrandov,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Pseudoerotický kýč, dávno vyšisovaný americký krimiseriál a další parády
Druhý červencový den nabídla ČT1 film Angelika, markýza andělů, slavný pseudoerotický kýč, jenž proputoval všemi kanály, aby slavně zakotvil ve veřejnoprávním přístavu. „Třetího července přinesla ČT1 Šéfe, to je věc, televizní komedii z roku.1982, to jsme zrovna všichni bojovali o zrno a za mír. 4.7. na ČT1 Panoptikum města pražského, seriál z roku 1987, ještě stále to zrno a mír, i když tady v retro stylu. Mimochodem tyto prime-timové skvosty bývají doplňovány postopadesáté reprízovanými krimiseriály z francouzské či německé produkce, 5.7. na ČT1 Byl jednou jeden dům, seriál z roku 1974, nebyl to ten rok, co začaly zákazy neposlušných umělců – Landovský a spol.? Dále seriál Byl jednou jeden dům, jejž sice zdobí řemeslně zručný scénář Jana Otčenáška a obsahuje plejádu dobových hvězd, ale zato jeho vyznění je třídně ryzí, to se musí nechat,“ upozorňuje mediální odborník.
Ve výčtu pokračuje šestým červencovým dnem, kdy ČT1 odvysílala opět Panoptikum města pražského z roku 1987, následoval Vinnetou z roku 1966 a Kriminálka Paříž. „O den později dokonce ČT2 (!) nabídla Kojaka, dávno vyšisovaný americký krimiseriál z roku 1989. Téhož dne šla na ČT1 Sanitka z roku 1984 a opět Byl jednou jeden dům. 8.7. na ČT1 opět Legendy televizní zábavy – duo Hron, Cibulka, kdyby to byl aspoň Petr Cibulka, to bychom se aspoň zasmáli!. 9.7. uvedla ČT1 Všechnopárty aneb estrádu Karla Šípa podle střihu z 80.let, 10.7. Šéfe vrať se z roku 1984, legendární podvodníček Pepan v povedeném pokračování předchozí patlaniny Šéfe, to je věc, 11.7. Malý pitaval z velkého města, seriál z roku 1982. 12.7. došlo na ČT1 opět na úspěšnou dvojici Sanitka a Byl jednou jeden dům, následovány pro změnu Kriminálkou Paříž. A aby se to nepletlo, týž den na ČT2 zase jeden Kojak,“ probírá se Petr Žantovský programem veřejnoprávního média.
Plaťte, milí koncesionáři, určitě dojde i na Nejmladšího z rodu Hamrů
O tom, že přes léto sahá Česká televize prakticky jen do hluboké minulosti, svědčí výčet i dalších pořadů v hlavním vysílacím čase. „13.7. ČT1 – Malý pitaval z velkého města, Vinnetou a ovšem Kriminálka Paříž. 14.7. – opět trio Sanitka, Byl jednou jeden dům a Kojak. A aby byla změna, večer na ČT hezky uzavře seriál Taggart z roku 1989. A nebojte se, ani v dalších týdnech to nebude jiné. Opět nás čeká Angelika (16. a 23.), Šéfe, jdeme na to (17.), pokračování téhož veledíla Na dvoře je kůň, šéfe (24.), Malý pitaval z velkého města (18., 20., 25. a 27.), Sanitka a Byl jednou jeden dům (obojí 19., Sanitka pak samostatně též 21. a 26.), Vinnetou (20. a 27.), Hron už bez Cibulky v estrádě Jsou hvězdy které nehasnou (22.) a téhož dne i Všechnopárty – věru rozmanitá programová skladba,“ žasne mediální analytik nad programovou bídou České televize.
Ostatně poslední zmiňovaný pořad Všechnopárty se nám od ČT dostane i dne následujícího, a to Silvestrovské vydání! „Karel Šíp asi točil na Novém Zélandě. A jako vrcholový majstrštyk televizní dramaturgie je nasazen na ČT2 (!) seriál To je vražda, napsala z roku 1997, který nechce vysílat už ani TV Barrandov v šest hodin ráno. ČT2 nám jej servíruje hned obden ve 20 hodin večer – 26. a 28. Myslím, že tato stručná procházka po necelém měsíci televizního programu České televize každého pochybovače musí přesvědčit o tom, že k výkonu tak originálního, inovativního a na všechny generace pamatujícího televizního programování musíte mít ty největší a nejlépe placené odborníky. Takže plaťte, milí koncesionáři, určitě dojde i na Plechovou kavalerii a Nejmladšího z rodu Hamrů,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
