Senátní výbor pro životní prostředí k zákonu, který by v důsledku znamenal v Česku úplný konec kožešinových farem, nepřijal žádné usnesení. I tak bude ale Senát o přijetí novely hlasovat. Zákon má podle navrhovatelů výraznou podporu veřejnosti, přičemž na jeho podporu vznikla i petice, kterou podpořilo celkem 46 tisíc jednotlivců. Navrhovatelé zákona, poslanci Robin Böhnisch (ČSSD) a Jiří Valenta (KSČM), argumentují tím, že pro „chování a zabíjení zvířat za účelem získání kožešiny neexistuje v Česku podstatný lidský zájem“. Podle Jiřího Valenty je pak „zabíjení zvířat kvůli lidské módě neospravedlnitelné“.

Jejich argumenty narážejí na odpor majitelů posledních devíti kožešinových farem v Česku (jejich počet v ČR kontinuálně klesá – pozn. red.). Ti byli poměrně nedávno nuceni výrazně investovat, aby klecový chov přizpůsobili novým požadavkům ze strany Evropské unie. Jakým způsobem by od státu mohli být za zavřené, zakázané podniky odškodněni, zatím není příliš jasné. Podle senátora Iva Valenty jsou právě nejasné kompenzace podnikatelů tím, co senátorům ve výboru pro životní prostředí, když projednávali novelu, vadilo.

„Nesouhlasím s týráním zvířat. Zároveň ale nemohu souhlasit s tím, aby stát svévolně zlikvidoval doposud legální podnikání,“ sdělil ParlamentnímListlům.cz k věci Valenta. „A to prakticky bez náhrady a jakéhokoliv ohledu na to, že do svých firem lidé investovali vlastní peníze. S tímto principem se prostě nehodlám smířit, protože jsem přesvědčený o tom, že je totalitně devastační a v konečném důsledku nebezpečný pro demokracii a svobodu v naší zemi,“ dodal. Senátor Valenta tudíž navrhuje, „aby se kompenzace podnikatelů navýšila a odpovídala částce šest tisíc korun za každé zvíře“. Pokud se na těchto kompenzacích zákonodárci shodnou, Valenta zákaz kožešinových farem podpoří. „Existuje-li veřejný zájem na zákazu kožešinových farem, pak proti tomu nejsem,“ upozornil. Odškodnění podle něj ale musí být „férové“. Podnikatelé podle Valenty „nechtějí bojovat s větrnými mlýny, vláda by se ale k problému měla postavit čelem a nesledovat pouze průzkumy veřejného mínění“.