Bílý dům je ve světle posledních událostí v Jemenu pod tlakem svých sunnitských spojenců v arabském světě, ale i části Kongresu a vojenských expertů, aby se vymezil vůči Íránu kvůli jeho podpoře povstalců. „Vždy jsme se obávali snahy Íránu destabilizovat region tím, že budeme vtaženi do konfliktu mezi sunnity a šíity. Stejně tak jsme upozorňovali na to, že máme jen omezené možnosti, jak jednání Íránu ovlivnit,“ cituje deník nejmenovaného vysokého úředníka Obamovy administrativy. V Jemenu se Spojené státy v každém případě postavily na stranu svých sunnitských spojenců ze Saúdské Arábie, kteří podnikají letecké údery proti šíitským povstalcům.
Ač se zdálo, že k dohodě mezi Spojenými státy a Íránem je každým dnem blíž, povstání v Jemenu by mohlo vztahy mezi oběma zeměmi značně narušit. Především arabským státům se sunnitskou většinou se nelíbí, jakým způsobem Írán prostřednictvím různých uskupení zasahuje do vnitřních záležitostí svých sousedů. „Jsme svědky toho, jak se Írán vměšuje do dění v Sýrii, Libanonu, Jemenu, Iráku a kdo ví, kde ještě. Pokud má být Írán součástí řešení, a nikoli součástí problémů, tak to musí přestat,“ cituje deník vyjádření saúdského ministra zahraničí al-Faisala.
celý text v angličtině najdete ZDE
V Iráku Američané tlačí na premiéra země al-Abadiaho, aby přestala irácká armáda koordinovat vojenské akce s šíitskými milicemi z Íránu v boji proti Islámskému státu a raději se spoléhala na podporu Washingtonu. Američané přiznávají, že jedním z jejich úkolů je upozaďovat vliv šíitských milicí. Kritici Obamovy administrativy však tvrdí, že na přitvrzení postojů vůči Íránu je již příliš pozdě a náklady na navrácení stability do regionu budou nepředstavitelně vysoké. „Nastavovali jsme neustále druhou tvář a naše politika vůči Íránu byla všeobecně naprosto bezzubá,“ říká generál v penzi Derek Harvey. Podobného názoru vždy byl i námořní generál James Mattis, který velel americkým jednotkám na Blízkém východě v letech 2010 až 2013.
„Některé Mattisovy návrhy byly sice už za hranou, ale generál po dlouhá léta upozorňoval na to, že se stavíme k Íránu málo rozhodně a jednou na to doplatíme. Írán v posledních letech ukazuje, že bez ohledu na jednání o jaderném programu je připraven zasáhnout, kde se mu zlíbí,“ komentuje bývalý specialista z Pentagonu na Írán Ilan Goldenberg. Jak ovšem Washington Post upozorňuje, tak ani zvýšení tlaku na Írán není zárukou větší stability v oblasti Blízkého východu. V chudém a zbraněmi nabitém Jemenu se Washington soustředil zejména na zničení značně aktivní buňky al-Káidy. O mnoho méně pozornosti však věnoval povstalcům podporovaným Íránem, kteří přinutili Spojené státy odvolat ze země své poradce i speciální jednotky.
Viceprezident think-tanku Brookings Institution a bývalý Obamův velvyslanec na Blízkém východě Martin Indyk konstatuje, že bylo v oblasti vytvořeno mocenské vakuum, které se snaží Írán v současné době beze zbytku vyplnit. „Nyní se musíme rozhodnout. Největší naší chybou bylo, že jsme nejednali rozhodněji v otázce Sýrie. To byl začátek konce,“ tvrdí Indyk. Američany zprostředkovaná dohoda omezující jaderný program Íránu by dle Indyka mohla přinést regionu stabilitu. Írán by tak dosáhl zrušení embarga. „Získané finanční prostředky by jej mohly motivovat k dalším akcím namířeným proti sunnitským Arabům. Je proto nutné, abychom Saúdskou Arábii, Egytp a další státy ujistili, že stojíme na jejich straně,“ konstatuje Indyk.
Psali jsme:
autor: pro
