Papež František byl netradičním papežem, který se snažil proměnit katolickou církev směrem k větší otevřenosti, sociální citlivosti a globálnosti. Prosazoval kulturu dialogu, inkluze a sblížení s těmi, kdo byli tradičně na okraji – včetně homosexuálů a žen. Kritici mu vytýkali autoritářský styl, nedostatek respektu k procedurám a snahu řídit církev podle vlastního vnímání dobra. 

Pro někoho byl papež František prorokem, který vnesl do církve nový život a autentičnost. Pro někoho byl papežem, který příliš podléhal duchu doby a oslabil tradiční identitu katolické víry.

Napjatou atmosférou v Římě během papežského konkláve, kde se volí nástupce papeže Františka, se zabýval britský deník The Telegraph. Deník popsal, jak se „intrikující kardinálové“ snaží zabránit tomu, aby byl novým papežem zvolen někdo, kdo by pokračoval v reformním a liberálním duchu papeže Františka – tedy tzv. „František II.“.

Konzervativní kardinálové chtějí návrat k silnějšímu důrazu na jasné doktrinální učení, autoritu a tradici. Obávají se, že Františkův přístup vedl ke zmatku, oslabení učení církve a přizpůsobování se moderním kulturním trendům.