Stejně jako minulý rok se i letos u stánku nakladatelství Olympia, které je již desítky let pomyslnou vlajkovou lodí vydávající tituly Jaroslava Foglara, na proslulého „Jestřába“ či „Rikitana“ (některé z přezdívek Jaroslava Foglara) vzpomínalo. Tentokrát při příležitosti uplynutí osmdesáti let od prvního vydání populárního příběhu Rychlých šípů.
Během „Dopoledne s Foglarem“, která Olympia na knižním veletrhu Svět knihy pořádá, bylo možné na místě odchytit například posledního z pokračovatelů kreslířské tradice Rychlých šípů Milana Tesleviče. Teslevič je oficiálním kreslířem Foglarových příběhů pro nakladatelství Olympia od devadesátých let. Jak ale přiznal ParlamentnímListům.cz, grafickému ztvárňování Jestřábových příběhů se věnuje už od „klukovských let“. Začal prý, když mu bylo asi deset.
Fotogalerie: - Dopoledne s Foglarem
Teslevič si předsevzal, že do komiksové podoby, která je současným mladým čtenářům podle něj bližší, převede všechna Foglarova díla. A vzhledem k tomu, že foglarovek je 25, má ještě co dělat. „Zbývá mi jich strašně moc,“ přiznal s úsměvem.
„Začal jsem s Hochy od Bobří řeky, potom přišel Přístav volá a nyní mám doma rozdělaný Boj o první místo,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Teslevič. „Většinou zvládnu komiksově ztvárnit jednu foglarovku o stovce až stodvaceti stranách za rok,“ dodal. „Ilustruji klasické foglarovky a kromě toho jsem dělal i dvě velké obrázkové knihy,“ pochlubil se.
Další z Foglarovců, Jiří Polák, následně u stánku Olympie představil knihu Kluk ze Žižkova o životě známého českého herce Jiřího Krampola. „Chtěl jsem v knize představit Jirku Krampola nejenom jako herce, ale především jako člověka,“ sdělil návštěvníkům úvodem.
Typickej Žižkovák…
„Myslím, že je to dobře zvolený název. Jirka Krampol se sice na Žižkově nenarodil, ale od malinka tam už vyrůstal. Takže je to typickej žižkovák,“ sdělil Polák ParlamentnímListům.cz k názvu biografické knihy.
Kniha vznikala více než rok. Většina vznikala v jedné restauraci poblíž Pařížské ulice, kam chodí Jiří Krampol rád na pivo, pochlubil se Polák.
„Žižkov, to je prostě taková, jak se říkávalo, svobodná republika Žižkov. To je něco, co se nedá vysvětlit. Ale když je někdo ze Žižkova, tak je jinej než ti ostatní,“ sdělil pro ParlamentníListy.cz Krampol, který se představení knihy sám zúčastnil, jak to vidí.
„Já jsem měl spolužáka, kterej bydlel o dva baráky dál, ale byl už z Vinohrad a byl jinej,“ dodal Krampol. „Je to neuvěřitelný, ale je to tak,“ uvedl. „Ta ulice, co vede od Bulhara nahoru na Ohradu, tak to je normálně americký Queens, to je k nerozeznání od Queensu, to je úplně neuvěřitelná podoba. Žižkov je prostě, Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni,“ upřesnil.
Politicky nekorektní Nacher
Aktuální a lehce ožehavé téma politické korektnosti přišel ke stánku Olympie představit v souvislosti se svou knihou Šílenosti doby korektní poslanec a lídr pražské kandidátky hnutí ANO do blížících se komunálních voleb Patrik Nacher.
„Kniha vypovídá o době, ve které žijeme, kdy často něco bereme jako normu a už se nad tím ani nepozastavujeme, a když se nad tím naopak někdo pozastaví, tak je označen za politicky nekorektního,“ představil Nacher publikaci úvodem.
Nacher se v knize, kterou ilustracemi doprovodila čtrnáctiletá dívka s poruchou zraku, dle svých slov snaží s ironickým nadhledem popsat některé prvky tzv. politické korektnosti z poslední doby a rovněž i fenomény s ní, tu více, tu méně, související. Některé z nich pak nazývá šílenostmi. Zhodnocuje tak věci typu změny textu národní hymny z důvodu politické korektnosti (tak, aby byla oslovení generově neutrální), možnost uvedení třetího pohlaví na rodném listě, které je nově možné uvádět v Německu. Zmiňuje ale i poněkud lehčí témata, jako například zrušení sexistické praxe přítomnosti spoře oděných slečen s deštníky na startovací čáře závodů Formule 1.
Fotogalerie: - Uhlíř proti knihám
„Dělal jsem si poznámky na absurdní, paradoxní situace, které nás potkávají, a v momentě, kdy už jsem těch příběhů a situací měl tolik, že by to vydalo na něco většího, tak vznikl náběh na to, že by z toho bylo něco většího, třeba kniha,“ popsal Patrik Nacher ParlamentnímListům.cz pozadí vzniku knihy. „Nakonec jsem dal dohromady komentáře, texty, všechny ty nasbírané věci a na tom jsem potom začal stavě dál,“ doplnil.
„Potřebujeme určitou slušnost, ale to, co se dnes schovává pod politickou korektností, dusí svobodu slova a vyjadřování. Ti lidi se bojí říci svůj názor, aby nebyli nějak označováni nebo paušálně přiřazeni k nějaké skupině, zejména k té, která je třeba nenávistná vůči někomu,“ uvedl Nacher na otázku, zda v Česku potřebujeme politickou korektnost.
V takovém případě pak dochází, podle Nachera, u lidí k logické obranné reakci, kterou je to, že lidé své názory neříkají. „A to jsme tady už jednou zažili, že jsme mohli ty názory říkat doma, ale na veřejnosti radši ne,“ uvedl. U některých společenských témat a v souvislosti s některými názory se k tomuto postupu podle Nachera lidé vracejí. Podle Nachera se tak často stírají rozdíly mezi člověkem, který má na věc jen odlišný názor, a skutečným radikálem.
„Ostrá“ Vitásková
Ještě ostřejší téma později odpoledne u stánku Olympie představila bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. Tu před několika měsíci soud definitivně očistil v kauze (ne)oprávněně udělených licencí dvojici solárních elektráren na Chomutovsku. Vrchní soud v Olomouci zprostil Vitáskovou obvinění s tím, že se neprokázalo, zda se skutek, za který byla Vitásková stíhána, skutečně stal. Nižší instance, krajský soud, přitom předtím nepravomocně Vitáskovou odsoudil na 8,5 roku.
Sama Vitásková kritikou na adresu české justice nešetří. Během besedy o své knižní sérii, týkající se solárního byznysu s dotacemi v Česku, představila její třetí a závěrečný díl nesoucí podtitul Vrazi v taláru, který by měl vyjít koncem května.
„Ty knihy na sebe volně navazují a v podstatě popisují, co všechno je u nás možné,“ sdělila úvodem Vitásková. „První kniha (Solární baroni: Organizovaný zločin, pozn. red.) hovoří o tom, jak je možné tunelovat veřejné finance a jak je tento systém sofistikovaný,“ sdělila Vitásková. Podle Vitáskové podobný systém v Česku panuje ale i v jiných oborech a neomezuje se pouze na energetiku.
Druhý díl Solárních baronů nese podtitul Příprava mé vraždy a podle Vitáskové je o tom, jak v Česku končí nepohodlní lidé, kteří vyzradí něco, co se nemělo nikdy dostat na veřejnost. A jak takoví lidé končí? Podle Vitáskové se vraždilo hlavně v 90. letech. „V současnosti je ten systém sofistikovanější. Vlastně vás spíše budou chtít zavřít,“ upřesnila Vitásková, která dle svých slov zažila diskreditační kampaň na vlastní kůži. Sofistikovaný likvidační systém na nepohodlné jednotlivce podle ní končí až justicí, kterou se zaobírá právě onen třetí díl, který se chystá do tisku.
„Třetí díl je o tom, jak funguje justice, je propletený i s dalšími kauzami, nikoliv pouze s energetikou,“ sdělila Vitásková. „Je to psáno s nadsázkou, ale je tam reálný základ,“ vysvětlila.
„Jsou tisíce lidí, kteří doplatili na to, že zákony nejsou pro lidi, ale pro tuneláře a šmejdy. Vláčeli mě jenom proto, že jsem ukázala na ty tunely, které platíte vy všichni. A v těch zlodějnách chtěli ti soudruzi pokračovat,“ rozohnila se Vitásková během besedy.
Návštěvníkům stánku Olympie ale prozradila, že se chystá na knihu, kde solární barony „svlékne“ takříkajíc „donaha“. V publikaci Ve stínu gilotiny hodlá totiž uvést jména solárních baronů a dalších osob souvisejících se solárním byznysem v plném znění a s příjmeními. V trilogii Solární baroni totiž bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu skutečná jména zúčastněných osob neuvádí. Kniha by se do prodeje měla dostat na Vánoce 2018.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
