„Dnes máme mnoho dvacetiletých, kteří nikdy nedrželi lopatu či krumpáč. Teď si představte, že se v tomto státě něco stane, nějaká katastrofa. Tady by všichni drželi mobil, mačkali displej a hledali nějakou aplikaci, jak se drží krumpáč. Možná. Vždyť bychom pomřeli. Vojna to mladé muže vždycky naučila. A vedla by je k odpovědnosti,“ řekl v rozhovoru pro Týden senátor, hejtman a starosta Jiří Čunek (KDU-ČSL). „Jakmile mladík skončí školu maturitou nebo vyučením, měl by nastoupit základní vojenskou službu. Jestli na tři, čtyři nebo pět měsíců, je jedno. Každý by byl povinen se na vojně zdokonalit v nějakých dovednostech. Naučil by se poslouchat. Protože mnoho dětí velí svým rodičům a myslí si, že budou velet celý život. Já s těmi dětmi přicházím do styku. Je plno mladých, kteří řeknou: ‚Víte co, do práce se musí brzy vstávat, já na to kašlu a jdu na úřad práce.‘ I proto ta vojna,“ doplnil. ParlamentníListy.cz se zeptaly politiků, co si o jeho slovech myslí.
Schneider: Čunka nemusím, ale v tomhle má pravdu
Na úvod však vyjádření bezpečnostního analytika Jana Schneidera. „Čunka opravdu nemusím, ale v tomto má pravdu. Nevím sice, jak by to bylo funkční (někteří odborníci tvrdí, že to je krátká doba, že by to chtělo aspoň půl roku), ale trend je jasný, délka je jen otázkou diskuse. Myslím si, že stát by měl uplatnit právo na kus života mladého člověka, ale pouze a výhradně pro ‚domácí použití‘. Žádné mise, to ať je věcí specialistů. Celý výkon služby by musel být vázán k našemu území,“ zdůraznil. Výhod by bylo podle něj několik. „Není dobře totiž zapomínat na určitou sociální funkci armády, kdy se k sobě dostanou lidi, kteří by se jinak nikdy nepotkali. Trochu se třeba poperou, ale mamánkům to neuškodí. Spousta lidí zjistí, že to s cikány taky jde, i s dalšími dětmi cizinců, které se narodily zde – nesmějí být ale nahnáni do kouta, uráženi v ghettech. Myslím, že to není nic převratného, ale je dobré si to zažít. A pod tlakem, v různých situacích,“ vysvětlil.
Je Donald J. Trump nemístně zlý a hrubý na novináře?Anketa
„Kromě toho armáda samozřejmě dá lidem základní výcvik, trochu té pohybové průpravy a také respekt ke zbraním. Respekt a odpovědnost, to je strašně důležité, ať už se bude legislativa týkající se držení zbraní vyvíjet jakkoliv, vždy je dobré, když budou mít mladí muži aspoň základní bezpečnostní návyky,“ sdělil. Nadto by podle něj bylo velmi prospěšné, kdyby stát měl k dispozici určité množství mladých lidí k okamžitému nasazení při živelních pohromách. „Znamenalo by to i jiný vztah obyvatelstva k armádě. (Vždy mě děsí, když si porovnám schopnosti armád a neschopnost států zasahovat třeba při závalech a povodních.) Kromě toho tu je další aspekt, který souvisí s fandy všeho, co souvisí s armádou a zbraněmi. Dávají se leckdy zbytečně k různým extremistům a podobným pošukům, jen proto, že nemají možnost tuto svou náklonnost realizovat třeba ve Svazu brannosti (resp. Svazarmu); souladné aktivity v tomto směru vyvíjí poslanec Chalupa!“ upozornil. Stát nezbytně musí podle Schneidera něco podobného vytvořit. „Dát tomu legislativní krytí, aby nevznikaly různé paramilitární buňky, které by byly velmi zneužitelné. Stát by měl podchytit a využít zesílený pocit zájmu a odpovědnosti občanů za stát, odhodlání něco dělat pro naši obranu a bezpečnost. Musí to být ale státní mocí kultivováno, aby se to nezvrtlo!“ zdůraznil.
„Ve STAN se už delší dobu zamýšlíme nad možností zavést jakýsi kurz krizové přípravy. V první fázi jde o to, aby si stát vůbec mohl zjistit, kdo je v případě konfliktu schopen zemi bránit. Šlo by tedy o jakýsi screening,“ prozradil Petr Gazdík, předseda Starostů a nezávislých a místopředseda Poslanecké sněmovny. „A potom můžeme začít uvažovat o onom kurzu krizové přípravy, třeba v trvání dvou až tří měsíců, kde by se absolventi připravili na obranu země i sebe při různých typech krizových situací,“ konstatoval.
„Obnovení povinné vojenské služby je v současnosti nereálné. Od jejího zrušení uplynulo deset let, armáda se zbavila všech potřebných kapacit. Abychom umožnili obnovit takový, byť několikaměsíční výcvik, armáda by musela zanechat všech ostatních aktivit a musela by se vrhnout čistě na každoroční výcvik desetitisíců branců. To si lze těžko představit,“ domnívala se poslankyně a starostka Jana Černochová (ODS), členka výborů pro obranu a pro bezpečnost Poslanecké sněmovny. Daleko důležitější pro naši obranyschopnost je podle jejího názoru mít silnou, kvalitně připravenou a hlavně vyzbrojenou profesionální armádu s adekvátní a dobře motivovanou aktivní zálohou. „Pro potřeby všeobecné brannosti by pak postačovalo zavést například v rámci středoškolského studia nějakou formu dvou- či vícetýdenních branných kurzů. Výkřiky o obnově povinné vojny považuji za populistická plácnutí do vody, kdy dotyční příliš nevědí, o čem mluví. To potvrzuje i představa, že by vojna snad měla někoho naučit zacházet s lopatou či krumpáčem,“ upozornila.
Černoch: Průprava a disciplína dnes klukům chybějí
„Je pravda, že průprava a disciplína dnes klukům chybějí. Základní znalosti ovládání zbraní, znalosti, jak si poradit v krizových situacích atd., by měl mít každý kluk. Stejně tak umět si ustlat postel nebo složit po sobě oblečení. Může se stát cokoliv a chlap má být připravený. Alespoň několikaměsíční základní výcvik by nikomu neuškodil,“ domníval se Marek Černoch, předseda poslaneckého klubu Úsvitu. „Jen by to mělo být o výcviku a disciplíně, ne o zbytečné buzeraci, tak jak to u nás bývalo,“ doplnil.
Mgr. Jana Černochová
„Vojáci mají jiné úkoly než přípravu na katastrofy. Když je to nutné, dokážeme třeba zorganizovat legie bez přípravy. Smysl by mohla mít civilní příprava, dobrovolná pro občany, povinná pro úředníky ve státní službě,“ sdělil Jiří Payne, člen republikového výboru Strany svobodných občanů (Svobodní).
„Povinná vojenská služba byla samozřejmě i otrava. Z části však skutečně zcivilizovala i spoustu lemplů. Tehdejší armáda tu ovšem byla výlučně na obranu vlastní země. Ta dnešní dělá především poskoka cizím zájmům daleko za našimi hranicemi,“ myslel si Josef Skála, místopředseda KSČM. Povinná vojenská služba za těchto okolností – byť jen na čtyři měsíce – by podle něj nutně vznášela i otázku, zda do „zahraničních misí“, v nichž jde o život a své zemi jimi kazíme reputaci, nebudou nakonec vtaženi i ti, kdo tam nejdou za peníze, ale proti své vůli i „odvedenci“, jimž se cokoli na ten způsob bytostně příčí. „Zrušení povinné vojny bylo jedním z cukrátek polistopadového režimu. Tak jako většinou ostatních si jím ovšem nadělil i problém, s nímž si teď neví rady. Řešení, které by vyvolalo kladnou reakci, je za dnešní konstelace z říše snů,“ domníval se.
Huml: Krátkodobý výcvik všichni muži, dobrovolně ženy
„Preferuji švýcarský model. Krátký výcvik všichni muži a dobrovolně ženy. Pak opakovaně cvičení záloh,“ napsal poslanec Stanislav Huml (ČSSD), člen výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny.„Pan hejtman je mimo realitu. Přece držení krumpáče a lopaty nemá mít na starosti stát. Co se týká zavedení povinné základní vojenské služby, pak tohle se vydiskutovalo před rokem 2002 a bylo rozhodnuto budovat profesionální armádu. Návrat před tento rok je z pohledu financí, ubytovacích i personálních kapacit nereálný. Tak také z pohledu moderní techniky, mobilizačních plánů, které řeší přípravu občanů na válečný stav,“ upozornil poslanec Antonín Seďa (ČSSD), člen výboru pro obranu. „Podle mého názoru je řešením obnovení branné průpravy na školách, podpora branných spolků a aktivních záloh i širší využití projektu POKOS (Příprava obyvatelstva k obraně státu),“ doplnil.
„Pokud to chce mít někdo tak, že by armáda měla nahrazovat výchovu v rodině a vést k vlastenectví, tak se mi zdá tento krok nerozumný. Pokud jsou tu hrozby, kvůli kterým bychom měli začít připravovat novou generaci mladých mužů do zbraně, tak bychom si měli rozmyslet, zda je to jen jednoduchá politická proklamace, nebo zda chceme skutečně cvičit záložní armádu. Pokud ano, musíme tomu dát nějaký řád a vyčlenit dostatek peněz a v souladu napříč politickým spektrem,“ uvedl předseda liberecké TOP 09 František Gábor, veterán ze Zálivu a člen Čs. obce legionářské. „Jako první krok by bylo vhodné z profesionálů, kteří odcházejí do civilu vytvořit zálohy, které by byly u mateřských útvarů, kde ti chlapci sloužili, aby si zachovali dovednosti. Jednou za čas je osvěžit kontaktem s mateřskou jednotkou. Tím si do deseti let můžeme vytvořit záložní armádu pěti tisíc vojáků, kteří v případě potřeby mohou během šesti až dvanácti měsíců vycvičit mnohatisícovou armádu,“ navrhl. „S rozumem, odpovědně, koncepčně, dlouhodobě. Možná přichází doba hledat témata, která budou řešitelná napříč politickým spektrem. Jsme malá země uprostřed Evropy, je nás deset milionů, je třeba si uvědomit, že těžko budeme vyhrávat války. Ale je třeba, aby každý věděl, že pokud by nás chtěl udolat silou, že za to tvrdě zaplatí,“ objasnil.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Mgr. Stanislav Huml
„Je to spíše nostalgie nás, kteří pamatují vojnu. Základní návyky musejí dostat mladí lidé v rodině a ve škole. Vojna nic neřeší,“ uvedl dlouholetý senátor Zdeněk Škromach (ČSSD).
Chalupa: O zavedení branné výchovy usiluji už dva roky
Na závěr velmi dlouhé a obsáhlé vyjádření, které přišlo od poslance Bohuslava Chalupy (ANO): „Dovolím si několika větami zareagovat na vyjádření pana J. Čunka k tématu „zavedení vojenské základní služby“ tak, jak byl prezentován v Týdnu. Pan Čunek je mi občansky sympatický a vážím si ho pro jeho konzistentní a transparentní postoje. Stejně tak si vážím i pana P. Robejška, či pana J. Hynka (Realisté a pan Hynek jako jeden ze zakladatelů strany Realistů – což je mimochodem dle mého názoru poněkud nešťastné, protože pan J. Hynek zároveň zastupuje i zájmy Asociace obranného průmyslu), nemám nic ani proti mému koaličnímu kolegovi panu poslanci J. Miholovi či panu náměstkovi V. Kolajovi (oba KDU-ČSL),“ píše na úvod místopředseda poslaneckého výboru pro obranu.
„Proč pány zmiňuji? Nu protože jsem poněkud překvapen tím, jakou vlnu, doslova tsunami zájmu ze strany Realistů i KDU-ČSL v řádu několika posledních týdnů prezentují cestou medií v jimi dříve nijak nedefinovaných politických vizích a ambicích, které se velmi úzce dotýkají problematiky obrany a bezpečnosti. Proč překvapen?“ táže se.
„Protože o zavedení povinného předmětu ‚Branná výchova‘ (příprava obyvatel na krizové situace) a obnovy ‚Branného spolku‘ (obdoba dříve SVAZARMu), nemluvě o dalších aktivitách (Integrované výcvikové centrum ve Vyškově, zřízení Národního úřadu pro vyzbrojování atp.) usiluji v Poslanecké sněmovně již více než dva roky. A bohužel nemohu než konstatovat, že pokud jde o koaličního partnera KDU-ČSL, byl jejich zájem o tuto problematiku a práci na ní vlažný, a to je z mé strany ještě velmi expresivní výraz pro vyjádření jejich ‚aktivit‘,“ ohodnotil.
„Ale abych byl spravedlivý – ČSSD onu ‚vlažnost‘ okořenila navíc pikantnostmi typu: iniciativa je určitě dobrá, ALE! ... nejsou peníze, nejsou lidi, není čas, nyní není ta správná chvíle, nemáme dostatečný fond hodin atd. atd. – tedy nikoliv hledání způsobu jak to udělat, ale vynalézání obstrukcí jak to hlavně nerealizovat, když s tím, čert aby to spral, přišlo hnutí ANO2011. Mimochodem stejně ‚aktivně‘ se projevil jejich politický přístup a postoj i k ‚reorganizaci‘ Policie ČR... ale to je trochu jiný ‚příběh‘,“ sdělil.
„Rád panu Čunkovi osobně osvětlím, z čeho toto mé hodnocení pramení – a pan Čunek je, myslím v kontextu s předchozím větami, ten, kdo se tomuto jistě zobecňujícímu pohledu naštěstí vymyká. Opravdu, ve vší úctě, mám – jako delegovaný expert hnutí ANO2011 pro obranu a bezpečnost – neodbytný pocit, že jde o takové tunelování politických ambicí hnutí ANO2011, o přiživení se na tématech, která jsme již před mnoha měsíci definovali a která se najednou jeví jako pro občany důležitá – tak proč si nevybrat pár laciných politických bodů, zvláště když jsem pro to doposud nehnul prstem...“ domníval se Chalupa.
„Prosím kolegové, neplýtvejte časem na to, co jsme již mnohokrát před vámi vyslovili, k čemu jsme organizovali semináře a kulaté stoly, co jsme prezentovali na jednání výborů PSP ČR a o co jste se donedávna vlastně vůbec nezajímali. Vlastně ne, jeden ‚kolega‘ se zajímal... pan Kalousek z Devíti nul. Mé úsilí ohodnotil slovy – „co jiného by se od bývalého lampasáka dalo čekat“ (... no nejspíš to, že bude pracovat v oboru, kterému na rozdíl od mnoha jiných alespoň trochu rozumí, a který ho nechce vytunelovat, ale postavit na nohy) – až Devět nul bude s vervou mluvit o jejich zájmu o naši bezpečnost a obranu, vzpomeňte si, co na Ministerstvu obrany svého času předvedli,“ konstatoval Chalupa.
„To, že si výše zmíněných kolegů (mimo kolegy Kalouska, sorry) vážím, znamená i to, že zcela otevřeně vyjadřuji s některými jejich názory nesouhlas a také, že i za dané situace jsem schopen s nimi spolupracovat na věcech, které jsou mnohem více věcné než politické. Jsem toho názoru, že je vždy užitečné a prospěšné jednat s těmi, kteří mají zájem a alespoň trochu vědí, oč jde, jsou schopni definovat nějaký názor, jsou ochotni se zapojit (z pragmatického pohledu je nakonec jedno s jakou motivací) a naslouchat i argumentům svých oponentů. Věřím, že budou v tomto smyslu naslouchat i mému níže uvedenému názoru,“ zadoufal poslanec.
„Pro úplnost je vhodné uvést, že touto problematikou – jak zvýšit brannou schopnost populace a země – se zabývám od prvního dne, kdy jsem byl delegován do výboru pro obranu a do výboru pro bezpečnost, a bylo by od kohokoliv dost naivní si myslet, že nejsou trvale vedeny vysoce kvalifikované diskuse na toto téma. Zavedení vojenské základní služby, i v celkem krátkém časovém ohraničení, v dané situaci, společenských nálad, v tom jak většina populace dnes chápe nejen svá práva, ale i povinnosti, v tom jak je populace znalostně a mentálně schopna a ochotna tuto ambici akceptovat a považovat ji za samozřejmou, v jistém chaosu a v razantně se měnícím bezpečnostním prostředí – nepovažuji za šťastné. Ambice jako taková je jistě správná, jsem ten poslední, kdo by se naplnění této ambici jako takové bránil, ale její obsah, přípravu a realizaci je nutné důkladně nachystat,“ upozornil.
Jako zásadní a určující pro rozvoj této ambice vidí Chalupa především a právě zavedení povinného předmětu „branná výchova“ do škol (příprava obyvatel na krizové situace). „K tomu je však nutné mít k dispozici potřebné vyučovací hodiny a vyškolený pedagogický personál (tedy učitele, kteří budu vědět jak tento předmět vyučovat na úrovni 21. století) – obnovit na vysokých pedagogických školách tento předmět = zajistit akreditaci předmětu + celé materiální zajištění. Z mého pohledu nelze hovořit o nějaké militantní fóbii, naopak – můžeme hovořit o pojmech jako je sebeobrana (a obrana svého okolí), výchova k vlastenectví, znalosti o hrozbách, o ochranných prostředcích, o dostupných zbraních a jejich použití, o zásadách použití sebeobranných prostředků, o první pomoci, o právech a povinnostech, o kritickém myšlení, o kybernetické bezpečnosti, o práci s médii a sociálními internetovými sítěmi, o dovednostech umožňujících přežít v nepříznivých podmínkách do doby, než bude poskytnuta pomoc ze strany státu atd. atd.,“ vyjmenoval.
Předmět by měl podle něj mimo jiné přispět i ke zvýšení osobního sebevědomí a sebejistoty každého z našich mladých občanů – zvýšení jeho sebeúcty, zvýšení empatie, morálky a etiky, schopnosti řídit či se podřídit autoritě a kázni, schopnosti pomáhat druhým, atp. „Jde o standardní přípravu k tomu, abychom byli schopni se efektivně vyrovnat s jakýmikoliv myslitelnými krizovými situacemi (průmyslové havárie, následky živelních pohrom, epidemií, blackoutů a ano i případné vojenské agresi, atp.) – a to se skutečně efektivně nedá dělat bez jistých pravidel, návyků a dovedností obecně platících a vyžadovaných v armádním prostředí,“ uvedl.
Další možností, dle jeho názoru, je s tím souběžná organizace povinných prázdninových kempů s brannou problematikou a zvýšením fyzické zdatnosti – řekněme od 3. ročníku středních škol na dobu cca 3 týdnů. „Zde bude nutné řešit i finanční spoluúčast státu, finanční zátěž pobytu v takovém kempu nebude možné přenést na rodiče... Nabízí se i další souběžná spolupráce s HZS v rámci činnosti kroužků dobrovolných hasičů s obrovským záběrem na celém území ČR a podporou volnočasových aktivit zaměřených na technický rozvoj mládeže, zvýšené podpory branných sportů (biatlon, orientační běh, střelba...),“ objasnil Chalupa.
„A spolu se realizaci těchto aktivit (nebo i jiných lepších – těch, které vyplynou z příslušné odborné diskuse) intenzivně a znovu budovat armádní schopnosti pro pozdější realizaci ‚vojenské občanské přípravy‘ pro cca 30-50 tis. občanů ročně (?): Mít vycvičený potřebný počet instruktorů, vytvořené materiální zázemí, tj. ubytovací, stravovací, zdravotní, učebně výcvikové zázemí, střelnice, mít ve skladech připravenou potřebnou výstroj a výzbroj, mít připraveny i doplňující rekvalifikační kurzy... Zde mne napadá např. možnost získání řidičských průkazů na nákladní automobily (v ČR chybí jen mírným odhadem cca 6000 řidičů) či jiné speciální techniky, jazykové kurzy, kurzy na svářeče, na obsluhy elektrocentrál či vysokotlakých čerpadel, na kuchaře, zdravotníky, spojaře atp.,“ popsal.
„Mít vyřešenu otázku například i finanční (či jiné) refundace ušlých platů či zisku povolancům a jejich zaměstnavatelům. Taková ‚vojna‘ nesmí být v žádném případě ztrátou času – naopak, mladí v tom musí spatřovat něco nanejvýš hodnotného (odborně i společensky), musíme udělat vše pro to, aby v tom viděli přínos pro celý svůj budoucí život...,“ zdůraznil.
„Jen pro ilustraci – dlouhodobě spolupracuji, mimo přátel z Izraele a dalších zemí, s panem prof. Ing. Voznicou, prof. Ing. D. Vičarem, CSc., gen. M. Žižkou, pplk. Hynkem Pavlačkou, panem Romanem Skočovským, prof. Ing. I Hozou, CSc., panem místopředsedou Senátu Ing. I. Bárkem, panem J. Kuncem, panem J. Schneiderem, kpt. v záloze L. Cimburkem, Mgr. L. Dyčkou, PhDr. Mgr. M. Balabánem, Ph.D., prof. Mgr. M. Bártou, arm. gen. P. Pavlem, brig. gen. v.z. J. Dienstbierem, gen. Ing. Šedivým, genmjr.v.v. S. Chromcem, CSc., panem V. Ročněm, Ing. Bc. I. Schwarzem, plk. A. Knížkem, Ing. A. Líbezným, hejtmanem JMK JUDr. B. Šimkem, hejtmankou Středočeského kraje Ing. Jermanovou-Pokornou, Ing. Bc. J. Ryšavým, Ing. J. Špačkem, Bc. Z. Drexlerem, plk. D. Záhorským, panem M. Lukešem, paní V. Fáberovou, brig. gen. Ing. R. Pilcem, brig. gen. prof. Ing. B. Přikrylem PhDr., Ing. M. Hanzalem, Ing. P. Růžičkou, Ing. K. Černochem – a s celou řadou dalších kolegů, přátel, odborníků, vysokých škol a fakult, kterým se omlouvám, že je zde neuvádím. Za samozřejmé pokládám úzkou spolupráci s Národním institutem pro obranu a bezpečnost, který jsem mimo jiné založil i z tohoto důvodu,“ vypsal.
„Takže vážení kolegové – místo mnoha emotivních slov do medií, pojďte a dejme se do práce... Víte, na paní ministerské předsedkyni Velké Británie, paní T. Mayové, mne velmi příjemně zaujala jedna věc – ve svém proslovu neříká, jak je u našich evropských elit zvykem, že bychom měli něco udělat, mělo by se udělat, někdo (nejlépe někdo jiný) by měl udělat, chceme, máme v úmyslu... Řekla jednoduché, ale ve svém významu velmi jasné a silné slovo „UDĚLÁME TO“ a šmitec. Takže pojďte se přidat a uděláme to, uděláme to, co tato země potřebuje jako sůl – vraťme ji i v tomto smyslu čest, sebevědomí a schopnost se bránit,“ uzavřel Bohuslav Chalupa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
