Vladimír Pohunek žije v Belgii od roku 1979. V Bruselu pracoval jako číšník v kabaretu, pak byl zaměstnán v obchodním řetězci, nyní je v předčasném důchodu a jako dobrovolník pomáhá v molenbeecké sociální restauraci. Do neslavně proslulé belgické čtvrti Molenbeek, kde mají většinu lidé původem z Maroka a z níž pocházel strůjce listopadových teroristických útoků v Paříži, se přestěhoval před devíti lety. Nedávno hovořil se zpravodajem Českého rozhlasu přímo na náměstí Molenbeeku, kousek od policejní stanice. „Po chvilce u nás zastavilo audi a čtyři mladíci začali pokřikovat, že pomlouváme Molenbeek, a nadávali nám do zkurvysynů,“ vzpomíná v rozhovoru s redaktorkou Reflexu Hanou Benešovou, která se za ním vydala.

Pohunek vzal redaktorku na obhlídku čtvrti a vyprávěl jí, jak to tam chodí. „Staří lidé se bojí po setmění vycházet z domu, třeba Monique by sem nikdy navečer nešla, má strach. Mauricette je sedmdesát, v říjnu ji dvakrát přepadli. Když vybírala z bankomatu peníze, banda výrostků ji povalila na zem a ukradla jí pět set eur, o týden později ji ještě v obchodě vytrhli tašku s nákupem a utekli. Stalo se to v poledne. Vivienne zase strhli zlatý řetízek z krku, když vycházela z metra,“ popsal bezpečnostní situaci ve čtvrti.

Ve čtvrti se dle jeho zjištění nachází sedmnáct legálních a asi třicet nelegální mešit, které se ukrývají v zadních traktech domů. Starostka Schepmansová před dvěma týdny v médiích vysvětlovala, že obec sice může monitorovat, zda v některé z mešit dochází k radikalizaci, zasáhnout však nemůže. „Problém je, že v Belgii se Vlámové a Valoni nemůžou dohodnout, jak se chovat k islamistům, kteří se vrátili ze Sýrie. Tady je problém shodnout se na čemkoliv,“ objasňuje Pohunek. Do Sýrie prý odešlo z Belgie 400 lidí. Běžně se stávalo, že po dobu pobytu v Sýrii džihádistovi chodily sociální dávky a podpora v nezaměstnanosti.