„Václavu Havlovi se stalo něco, čeho by se jistě nerad dožil. Nejprve začalo být jeho jméno po bolševicku žonglováno a pak ho po kapitalisticku ještě začali zpoplatňovat. Jeho posmrtný osud je stejně synkretický jako jeho život a dílo, pociťovat satisfakci budou mnozí zavilí antihavlovci,“ píše Schneider s tím, že nesouhlasí.

Podle něj se nyní mnozí přísavkové, parazité a příživníci místo kritického studia života a díla Václava Havla chápou jeho jména a vemlouvají se do uší veřejnosti „ve jménu Václava Havla“.

„Nečiní tak ve smyslu odkazu Václava Havla, protože to by museli leccos podpůrně z Havla citovat. Ale proč se trápit lidskými a intelektuálními záhadami jednoho člověka, když je možno jeho jméno zpoplatnit a vybudovat si docela dobrou živnost pouhým povrchním odkazováním se na jeho jméno,“ poznamenává Schneider. Zároveň konstatuje, že kdyby Václav Havel měl nyní nějakou povědomost o dění na tomto světě, byl by to pro něj asi očistec.