Nad vítězstvím Marine Le Pen a její Národní fronty ve volbách do Evropského parlamentu se v týdeníku Reflex zamýšlí politolog Petr Sokol. Loni pětačtyřicetiletá právnička a matka dvou dětí dobývá v politice jednu metu za druhou. „Le Pen neměla po svém zvolení do čela frontistů lehkou pozici, protože řada generačních souputníků jejího otce si dělala na předsednické křeslo zálusk a ´mladá´ Le Pen se jim nehodila do krámu,“ upozorňuje Petr Sokol, politolog vysoké školy CEVRO Institut.

Marine Le Pen je považována za demokratičtější, a jak se ve Francii říká, více republikánskou političku, než byl její otec. Možná i proto si řada tradičně pravicových voličů začíná přát spolupráci klasické pravice s „lepenisty". Podle analýzy facebookových fanoušků Marine Le Pen je markantní jejich průnik s těmi, kteří si váží dvou politiků spojovaných s jiným politickým proudem. Tím prvním je lídr standardní politické pravice Nicolas Sarkozy a druhým je bývalý prezident a zakladatel páté francouzské republiky Charles de Gaulle.

Le Pen přirovnala modlící se muslimy k nacistické okupaci

Politicky brnká Le Pen stále na stejná populistická témata jako její otec, ač v umírněnějším balení. „V její agendě se snoubí zejména dvě priority – kritika přistěhovalectví do Francie a opozice vůči Evropské unii. Fronta pod jejím vedením odmítá představu o multikulturní společnosti a odvolává se na francouzské tradice. Le Pen v této souvislosti neváhá použít provokativní výroky,“ konstatuje Petr Sokol a jako příklad uvádí její výrok, v němž přirovnala muslimy modlící se kolem mešit ve francouzských městech k nacistické okupaci.