Kissinger v úvodu svého příspěvku konstatoval, že vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy jsou asi na nejhorší úrovni od konce studené války. Vzájemná důvěra byla dle jeho pohledu rozptýlena na obou stranách a spolupráci bohužel vystřídala konfrontace. „Jak by měly Spojené státy spolupracovat s Ruskem, když tato země sice nesdílí stejné hodnoty, ale je přitom nepostradatelnou součástí mezinárodního řádu? Jak by mělo Rusko hájit své bezpečnostní zájmy bez toho, aby se tím jeho sousedé cítili znepokojeni a stavěli se vůči těmto snahám nepřátelsky? Může Rusko zaujmout na mezinárodním poli respektované místo tak, aby se tím Spojené státy necítily nijak ohroženy? Mohou Spojené státy šířit své hodnoty bez toho, aby tím vyvolávaly znepokojení v Rusku?“ přednesl Kissinger několik klíčových otázek.

Úzkou spolupráci mezi Ruskem a Spojenými státy považuje doyen americké diplomacie za nutnost z důvodu potřeby čelit úspěšně globálním hrozbám. „Současné problémy často vznikají v důsledku rozpadu funkčních státních celků. Počet území, která se vymkla vládní kontrole, se neustále zvyšuje. Takové šíření mocenského vakua nemůže vyřešit jeden stát, ať by byl jakkoli silný a mocný. V úvahu tak připadá pouze mezinárodní spolupráce mezi Ruskem, Spojenými státy a dalšími významnými světovými mocnostmi,“ uvedl Kissinger, ale zároveň připustil, že spolupráci mezi Washingtonem a Moskvou brání odlišný pohled na celou řadu zahraničněpolitických témat. „V prvé řadě se jedné o Ukrajinu a Sýrii. V posledních letech jsme částečně o problémech diskutovali, ale přílišného pokroku jsme stejně nedosáhli.“