Je sněmovní opozice (ANO a SPD) dostatečně důrazná v boji s vládou?Anketa
Příspěvek 5000 korun na dítě pro domácnosti s příjmem do milionu korun ročně vzbudil velkou pozornost. „Děti pomoc potřebují. Senioři mají valorizovány důchody, u mladých rodin je každá pomoc vítána. Jen mi vše přijde chaotické a nepřipravené. Budí to dojem, že se vládě moc dávat nechce a oddaluje přidělení o měsíce nebo neví, jak pomoc zprostředkovat,“ komentuje bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček. Kabinet přitom mnohokrát zmínil, že není v rozpočtu prostor pro plošnou pomoc. Nesrovnalosti se objevily také v prezentaci, zda podmínkou je čistý nebo hrubý příjem do milionu a které rodiny na něj dosáhnou. „Na venek opatření působí tak, že když je válka, přijdou uprchlíci, hned je možná rychlá pomoc. Když potřebují pomoct rodiny s dětmi a máme inflaci kolem třinácti procent, není stát schopen rychle pomoci,“ varuje Rouček.
Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek z TOP 09 upozornil, že jde o rozhazování na úkor budoucnosti. „Kdybychom to těm dětem dokázali dát ze svého, tak bych zatleskal. My to ale budeme financovat z dluhu, který ty samé děti budou muset splácet i s krvavým úrokem,“ ozval se mezi prvními. „S touhle falešnou podporou rodin se nikdy nesmířím,“ dodal.
„Výroky pana Kalouska jsou bezohledný cynismus člověka, který nezná situaci rodin, které nemají na zaplacení účtů, nemají na to, aby dětem zaplatily tábor nebo kroužky. Pan Kalousek a celá vláda nikdy nepřijde s myšlenkou, jak rozpočtu pomoci, jak zvýšit příjmy,“ zdůrazňuje znovu doktor Rouček. „Sněmovna diskutuje o zrušení EET, kterým opět vznikne díra deset nebo dvanáct miliard v rozpočtu. Jestli něco Andrej Babiš dobře a správně udělal, tak právě EET. Vzpomeňme si, jak se vesele švindlovalo? Kuchaři, číšníci se platili bokem. Ano, byla řada poctivých restauratérů, ale ti nepoctiví jim jméno kazili. Význam EET mělo a přibyly peníze do státního rozpočtu. Máme elektronické bankovnictví a za pár let už přestane mít EET význam,“ dodává.
Banky mají vyšší zisky než loni. A co solidární daň?
Rouček upozorňuje, že byly zveřejněny hospodářské výsledky bank za první čtvrtletí. „Banky mají zisky o sedmdesát až sto dvacet procent vyšší než za stejné období loňského roku. Když byla finanční krize, žádaly o pomoc. Stát banky zachraňoval. Teď banky na krizi vydělávají. Nevidím sebemenší důvod, proč by jim nemohla být vyměřená na rok na dva solidární daň? Dělají to jiné země, proč ne my?“ uvedl. A znovu připomíná myšlenku progresivní daně a zvýšení podnikové daně. „Ať hledají příjmy do státního rozpočtu a pak nemusí vznášet výroky o tom, jak něco budou krvavě splácet děti nebo vnuci,“ dodává.
Typická politika českých pravicových vlád
Mezi tím ceny stále rostou, zemědělci vzkazují, že na podzim budou ceny potravin dvojnásobné. Zaznívají už i názory, že kabinet v podstatě předpokládá, že klid na domácí frontě udrží represí. „Nevidím v tom represi. Jen typickou politiku českých pravicových vlád. Neříkám evropských. CDU-CSU v Německu nebo rakouští lidovci se chovají naprosto jinak. Typická politika českých pravicových vlád je u nás zakořeněná od devadesátých let. Volný trh bez přívlastků a každý ať se postará sám o sebe. Pravicové vlády to zkoušely v minulosti, vzpomeňme si na ministra Drábka nebo na snahy zavádět školné nebo platby u lékařů. Filozofie zůstala stejná, jen politická realita a současná krize způsobená pandemií koronaviru a válkou na Ukrajině drží pravicovou vládu tak trochu na uzdě. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby vláda mohla, udělá mnohem drastičtější opatření,“ předpokládá Rouček.
Zákaz dovozu ruské ropy do konce roku. „Reálné“
Rusko přestalo dodávat Polsku a Bulharsku plyn, protože státy odmítly platit v rublech. Připomenout můžeme, že 7. dubna Evropský parlament odsouhlasil rezoluci vyzývající k absolutnímu zákazu dovozu fosilních paliv z Ruska. Kromě plynu, ropy či uhlí rezoluce vyzývá také k co nejrychlejšímu zastavení importu jaderného paliva. Evropská komise navrhuje do konce letošního roku úplně zakázat dovoz ruské ropy do Evropské unie.
„Budeme žádat o dvou- nebo tříletý odklad. Rozhodnutí postupně snížit a odstranit závislost na dovozu energetických surovin z Ruska je naprosto správné. Rusové bohužel demonstrovali, že jsou naprosto nedůvěryhodní. Evropská unie a západní země se rozhodly závislost ukončit. Nelze to udělat ze dne na den. Když začneme jaderným palivem do atomových elektráren, ano, to lze udělat téměř okamžitě. Máme zásoby na dva nebo tři roky a pak budeme brát z Francie nebo ze Spojených států. Není problém ani v uhlí, protože jsou alternativy,“ analyzuje Rouček. I závislost na ruské ropě se postupně snižuje. Německo ji snížilo v poslední době o dvě procenta. „Poláci docílí toho, že do konce roku závislost na ruské ropě bude snížená na nulu,“ podotýká.
Návrh Evropské komise úplně zakázat dovoz ruské ropy do Evropské unie považuje za reálný. „V této oblasti je to do konce roku možné. Ale budou státy, jako Maďarsko nebo Slovensko, možná i Česká republika, které budou žádat o výjimky. Je to realistický přístup. Pomůžeme Ukrajině a je nutné, abychom nepoškodili vlastní hospodářství. Postup je správný,“ komentuje. „Poukazoval jsem na to od samého počátku. Všichni se na mě vrhli, že jsem Putinův agent nebo chci pomáhat Putinovi. Teď s tím přijde sama Fialova vláda. Jistěže je to správný postup. Nechceme, abychom nemohli jezdit autem nebo stál litr benzínu sedmdesát korun,“ podotýká.
Psali jsme:
Nejkomplikovanější je zbavit se závislosti na ruském plynu. „Je to složitější. Musíme mít terminály. Francie a Španělsko je mají, Německo nemá jeden jediný. Nyní chtějí rychle problém řešit. Německo do konce roku postaví první plovoucí terminál u Hamburku, který by měl nahradit dvacet procent kapacity ruského plynu a pak stavět pevné terminály. Jenže stavba potrvá dva nebo tři roky. Polsko má jeden terminál a v říjnu by měl být otevřen plynovod z Norska. Polsko do konce roku bude mít dostatek plynu. Problém máme my, u nás není spojnice mezi polským terminálem a naším územím. Česká republika bude muset spojení vybudovat,“ popisuje Rouček. „Evropa jako celek rozhodne o ropě, ale ještě nějakou dobu bude trvat, než se vyřeší závislost na plynu. Celkový směr, a to zbavit se závislosti na totálně nespolehlivém ruském chování, je naprosto správný. Rusové ukázali, že jsou naprosto nevypočitatelní a zničili důvěru v otázce energetických zdrojů, která se budovala od sedmdesátých nebo osmdesátých let. Nikdy nebyl problém s dodávkami, až do současnosti. Nyní důvěru ruská strana na desetiletí dopředu ztratila. Nezbývá nám nic jiného, než se od nestabilního prostředí oprostit a zajistit diverzifikaci zdrojů,“ dodává.
Čteme s Roučkem a ptáme se dál. Kapitola 25 Rozpad Československa
Svůj životní příběh sepsal Libor Rouček v knize Můj a náš příběh, ve které na stránkách PL pravidelně listujeme. Po návratu z exilu do Československa bylo pro něj ránou nejen rozdělení státu, ale i přístup novinářů. Dva a půl roku po pádu komunismu stál před nečekaným paradoxem. Pokud chtěl někde zveřejnit své kritické a odlišné názory, mohl tak učinit většinou jen v bývalých stranických novinách Ústředního výboru KSČ. Do exilu odešel se zásadním přáním pomoci zlikvidovat socialistický systém a zavést v Československu demokracii. Jenže média rychle změnila styl. Stejně, jako dřív fanaticky podporovala komunisty, po rozpadu Československa obhajovala Václava Klause.
„Po téměř třinácti letech v exilu jsem začal přispívat do reformovaného Práva. Taková byla devadesátá léta. Přitom jsem měl zkušenost ze Západu. Věděl jsem, jak mají vypadat nezávislá média. U nás to bylo devět ku jedné. Devět lidí obhajovalo Klause,“ popisuje vyváženost a objektivitu médií tehdejší doby Rouček. „Takto byli zvyklí pracovat za komunismu, akorát dali jiné znaménko a mysleli si, že je to tak dobře. Čím víc byli dřív prokomunističtí, tím více se z nich pak stali ti nejpravicovější komentátoři,“ dodává.
„Na plné čáře volby v roce 1992 vyhrál Václav Klaus. Je autoritářský a netolerantní k jiným názorům. Novináři, aby přežili, se chtěli zavděčit vládnoucí ideologii. Nikdo nevěděl, jak se budou transformovat média. Vládnoucí byla ODS. Tržní hospodářství bez přívlastků. Doporučuji podívat se do tehdejších novin do počátků devadesátých let. Když se dnes mluví o vyváženosti a objektivitě sdělovacích prostředků… Zažil jsem to na vlastní kůži. Když jsem byl na Hlasu Ameriky, když jsem byl v Královském institutu mezinárodních vztahů, všichni chtěli články, zvali mě do Československé televize. Jakmile se dozvěděli, že mám blízko k sociální demokracii a že jsem sociální demokrat, byl konec. Nepomohlo mi, že jsem nikdy nebyl komunista, měl jsem doktorát z Vídeňské univerzity atd.,“ popisuje Rouček. „Zajímavé je se podívat na svazácký deník Mladá fronta. Redaktoři si ji zprivatizovali, pak prodali dál. Najednou byla nejvíce pravicová, nejvíc proklausovská. Všechno toto hrálo roli i při rozdělování Československa. Neexistovala kritická diskuse. Někteří komentátoři dodnes působí na publicistické scéně. Najdete si je. Podporovali linii Václava Klause. Bylo to naprosto jednostranné. Dnes vám řeknou: My jsme tehdy bojovali za kapitalismus, a aby se nevrátily staré poměry. Do určité míry to chápu. Ale problém je, že nebyl dán prostor více hlasům. Třeba lidem z exilu, kteří situaci viděli naprosto jinak. Karel Kryl, který nebyl politik, ale písničkář, básník, měl zkušenost, jak to chodí ve vyspělé západní společnosti. Když situaci porovnával s tím, co se dělo u nás, nikdo to nechtěl slyšet. Oni vše věděli lépe a Václav Klaus to ví lépe dodnes,“ uzavírá dnešní vydání „Evropana“ Libor Rouček.
Listujeme v knize Můj a náš příběh Libora Roučka. Foto: Daniela Černá
Věnování z knihy Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
