Na akci dorazilo několik desítek lidí. Mluvilo se například o české státnosti, suverenitě státu, vstupu do EU, NATO i „obranné smlouvě“ s USA. Ale také o prezidentovi a právu veta. „Otevřel poslední Pandořinu skříňku,“ padlo. Pro ParlamentníListy.cz pak zazněly i vzpomínky na Pražské povstání.
Docent Lubomír Pána na úvod připomněl 105. výročí vzniku Československé republiky. „Musíme si ale bohužel přiznat, že se jedná o narození republiky, která se této připomínky ve své původní podobě nedočkala. Připomínáme si tedy zemi, která dnes už není na mapě ve své původní podobě. Přesto je opodstatněné toto výročí slavit,“ uvedl a dodal. „Rok 2018 byl rokem nového uspořádání Evropy. Nikdo si tehdy nechtěl připustit, že mír a relativní prosperita poválečné Evropy jsou jen dočasné. V případě naší drahé vlasti byl vznik samostatného suverénního a společného státu našich bratrských národů vnímán jako dovršení úsilí národní a sociální emancipace. I když my lidé se srdcem vlevo dobře víme, že skutečná národní a demokratická revoluce nás teprve ještě čekala a čeká.“
Rozbití státu, aniž by lidé měli možnost říct, zda chtějí
Líbil se vám projev prezidenta Pavla pronesený 28. října?Anketa
„Českou státnost si samozřejmě připomínáme především v souvislosti s rokem 1918, konkrétně s 28. říjnem a vznikem samostatného Československa. Byť česká státnost, respektive pokusy o ni sahají mnohem a mnohem hlouběji do historie. Já se ale budu věnovat událostem 20. století a budu upozorňovat na paradox české státnosti,“ uvedla na úvod a hned pokračovala.
„Prvním paradoxem pro mě, když se podíváte na to, jak naše republika vznikala, je to, že slavíme existenci a zrození státu, který byl ale rozbit. Dokonce tak, aniž by někdo z vlastních občanů, tedy Čechů, Moravanů, Slezanů či Slováků, měl možnost říci, zda republiku rozbít chce, či nikoli. Vůbec nikdo z těch tehdejších politiků neměl odvahu se jich na to zeptat. Musím připomenout, že to byla právě KSČM, která chtěla, aby tato otázka byla řešena v referendu. Protože i dle tehdejších průzkumů by nadpoloviční většina byla proti rozdělení společného státu. Možná právě to ukazuje, kdo nám celých 30 let v naší zemi vládne. Lidé, kteří se bojí zeptat lidí, voličů, občanů naší země, uvedla a dodala.
„Rozdělení Československa bylo však jen pokračováním toho, aby země bývalého východního bloku ztratily na své síle. A to nejen politické, ale především ekonomické. V té době to pak nebyl jen rozpad Československé federativní republiky, byl to rozpad Sovětského svazu, Jugoslávie. A zároveň si všimněte, jak západní státy, které nám říkají, jak ten rozpad je vlastně to, co máme chtít a co je pro nás dobře, zcela odmítají jakékoliv tříštění sil na svém území. Když se podíváte na debaty ve Španělsku, například o Katalánsku, tak si myslím, že je vše jasno. Že ten rozpad východního bloku měl vlastně jeden jediný cíl. Rozděluj a panuj. Tedy čím menší stát, tím lepší možnost ho ovládat.“
Fotogalerie: - Ples ČSBS nejen se Zemanem
Suverenita a vstup do NATO. Navzdory slibům Havla
Dostala se i k suverenitě státu, která, jak uvedla, jde se státností ruku v ruce. „Má-li totiž stát být státem, tak musí být suverénem na daném území. A suverenita státu je věc, která je dneska systematicky, cíleně rozbíjena a je to velmi dobře organizováno. Suverenita je něco, co vlastně, když se podíváte na instituce jako EU nebo NATO, tak nikdo z vládců těch institucí nechce. Protože pokud máte suverénní stát na svém území, tak máte silný stát, který se nezalekne vyhrožování, nezalekne se cizích hrozeb. Ví, co chce, ví, proč to chce a ví, co je nejlepší pro jeho občany,“ vysvětlila Kateřina Konečná a pokračovala.
„V oblasti obrany a zahraniční politiky začalo toto rozbíjení suverenity vstupem do NATO. A to navzdory slibům Václava Havla, že Československá socialistická republika, Československá federativní republika a později i Česká republika zůstane neutrálním státem. Opět je na místě připomenout, že do NATO přivedli naši zemi tehdejší politici defacto proti vůli lidu. KSČM tehdy jako jediná strana prosazovala referendum. Neboť v dané době bylo opět 65 až 70 procent občanů proti účasti naší země v tomto vojenském paktu. NATO totiž rozhodně není jen vojenské uskupení. Je to také nástroj Spojených států k ovlivňování zahraniční politiky v rámci celého světa“.
Psali jsme:
Vstup do EU – další milník v naší státnosti. A Lisabonská smlouva?
Za další milník naší státnosti označila vstup České republiky do Evropské unie. „Ale řekla bych, že ještě důraznějším než rokem 2003, kdy proběhlo historicky první a v podstatě jediné referendum, je v této souvislosti rok 2008 a 2009. Kdy byla postupně přijata Lisabonská smlouva. Ta zcela změnila fungování nejen ČR, ale všech států v rámci EU. V podstatě odebrala z velké části suverenitu členských států v mnoha agendách a předala ji do rukou evropských institucí,“ uvedla a připomněla. „Když se tato smlouva schvalovala, tak jsme to byli opět my komunisté, kteří jsme proti tomu varovali. Musím říci, že v tomto máme svědomí čisté, že chceme, aby takto zásadní zásah do suverenity v rozhodování naší země měli lidé možnost posoudit v referendu“.
Kateřina Konečná. (FOTO: David Hora)
Pustil si pusu na špacír a otevřel další Pandořinu skříňku
Jak dál uvedla, tímto dle jejího názoru „oklešťování státnosti“ neskončilo. „Pro mnohé velmi překvapivě v tom pokračuje ten, který by měl být symbolem státu a jeho státnosti – prezident republiky. Když jsem napsala, že je poslušným vojáčkem, co plní příkazy mocných, nemýlila jsem se,“ sdělila. „Nedávno to totiž na své cestě do Evropského parlamentu dokázal. Pustil si pusu na špacír a otevřel další Pandořinu skříňku. V podstatě tu poslední, která nám ještě v EU dává nějakou jistotu, že náš názor bude brán vážně. Započal debatu o zrušení práva veta. Každý příčetný člověk se pak musí ptát, komu tím vlastně měl prospět. ČR to totiž rozhodně není. Ostatně podobně se nedávno vyjádřila i kandidátka do Evropského parlamentu a možná budoucí eurokomisařka za STAN, Danuše Nerudová, která by právo veta zrušila proto, aby mohla být do EU co nejdříve přijata Ukrajina,“ žasla Kateřina Konečná a vzkázala.
Psali jsme:
„Musíme udělat všechno proto, aby tyto pokusy o okleštění posledních zbytků suverenity naší země neměly právo rozhodovat lidé ve Strakově akademii či na Pražském hradě, ale abychom minimálně, pokud se vůbec rozhodnou o nich diskutovat, o nich rozhodovali my všichni. Bude se to týkat samozřejmě například i debaty o euru. Tyto debaty je samozřejmě možné vést. Ale rozhodnout o tom, jak se ČR k tomu postaví, mají právo pouze všichni občané ČR“.
Třikrát vládní věrchušky selhaly. A letos navíc!
„Třikrát vládní věrchušky selhaly ve svých rozhodování. Zásadně selhaly. Ať to bylo v době, kdy nás rozdělovaly, ať to bylo v době, kdy jsme vstupovali do vojenského paktu NATO, ať to bylo v době, kdy byla přijímána Lisabonská smlouva. Počtvrté, popáté ani pošesté jim to nesmíme dovolit,“ apelovala Kateřina Konečná.
Ing. Kateřina Konečná
„Ránu naše suverenita získala navíc i letos, a to přijetím vojenské smlouvy mezi ČR a Spojenými státy. Ta je sice v médiích označována jako obranná, ale o obraně naší vlasti tam není ani slovo. Mimochodem přijetí této smlouvy se ČR na deset let vzdala těch nejzákladnějších kontrolních mechanismů, které by měl každý suverénní stát mít. Ať v rámci kontroly toho, kdo se mu na území pohybuje, ale také například z hlediska toho, jaké zbraně jsou na území ČR. Majetek je sice v podání vlády nedotknutelný, ale Američané dostali možnost díky této smlouvě defacto využít jakýkoliv veřejný, ale pozor! i soukromý majetek. Vrcholem je pak už jen vzdání se práva na to soudit ty, kteří u nás spáchají přečin či zločin. Co jiného je smlouva schválená s Američany, než zbavení další části suverenity naši zemi?“ položila otázku a upozornila, že tuto smlouvu podpořili i někteří opoziční poslanci.
Psali jsme:
Svoboda projevu? Lidé se bojí…..
Na závěr se dostala i ke svobodě projevu. „Omezování státnosti se v poslední době děje velmi intenzivně i v rovině svobody projevu a prapodivných úprav algoritmů a záměrného omezování vybraných názorů skrze sociální sítě, které dnes tvoří nezanedbatelnou část veřejného mínění. Všichni víme, že jestli tato vláda něco dokázala, tak dostat společnost do strachu. Strachu z toho, že vlastně své názory nemůžete říkat. Protože když to nebudou ty správné názory, tak vás za to můžou zatknout, dát trestní příkaz, budete souzeni, nebo vám jenom velmi…velmi znepříjemní život. Že dnes se mnoho lidí bojí říkat své názory, aby nepřišli o práci. Aby jejich děti ve škole neměly problémy. Vracíme se někam, kde tvrdí, že už jsme kdysi byli. Ale myslím, že takto dokonale propracovaný systém omezování svobody slova tady nikdy za posledních 100 let nebyl,“ uvedla europoslankyně a dodala. „Pracují se strachem lidí. Pracují s tím, že vědí, že když se lidé budou bát, tak pak se třeba budou bát přijít k volbám, budou se bát organizovat, demonstrovat. A pracují s tím zcela cíleně a plánovitě. Pracují s tím přesně tak, jak se s tím už desetiletí pracuje například ve Spojených státech. Je to realita a je to také o velkém omezování státnosti a suverenity naší země,“ uzavřela a na závěr připomněla, jak je důležité, aby šli lidé k volbám, nejen k eurovolbám, které budou již v červnu příštího roku.
Fotogalerie: - Projednávání důvěry
Účastník Pražského povstání: Dostáváme se stále hlouběji do krize
„Doba plná rozporů a hledání. Hledání toho, jak se dostat z toho všeho ven a místo toho se dostáváme stále hlouběji do krize. A ta přijde určitě. Nevyhneme se tomu. Nejhorší je, že jsme v té zahraničně-politické situaci silně pod vlivem Spojených států. Hlavně pod jejich vlivem. Ale tak silně, že už to pomalu přestává být naše vlast jako samostatná země. Není to dobré.“ Tak hodnotí dnešní dobu účastník Pražského povstání 98letý Stanislav Vodsloň.
(FOTO: David Hora)
Pro ParlamentníListy.cz zavzpomínal i na Pražské povstání, kterého se osobně zúčastnil. „Já jsem byl strašně mladý, asi devatenáct roků mi bylo. Předtím jsem dělal pět měsíců spojku pro ilegální organizaci. Nejen to, ale také, že jsem zažil, jak za války v Řeporyjích, odkud pocházím, pozatýkali řadu mých příbuzných a některé popravili… to všechno na člověka zapůsobí, ty strašné věci, co viděl. Takže ti starší chlapi, kteří byli v ilegalitě, věděli, když pak přišlo to povstání, že mi mohou věřit. Byl jsem tedy zapojen do odzbrojování německé armády. Dostanete pušku, bedýnku s granátama… Je určeno, s kým půjdete na barikádu. A to byli zkušení kluci, bývalí vojáci. No tak jsme šli, bojovalo se. Podle toho, jak kde přecházeli Němci, vojáci nebo esesmani. My jsme byli na konci Prokopského údolí, v tunelu, který byl kdysi udělaný pro naši vládu. Tam sídlilo vedení divize SS. No, a tak jsme měli co dělat právě s esesákama. Přes nás se nedostal ani jeden,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
známka
