Jako červená nit se nejnovějším přehledem mediálních zajímavostí vine téma cenzury v různých podobách. „Začnu tím, co mě velice zasáhlo a až lidsky urazilo. Jak všichni víme, šestnáctého února zemřel Miroslav Šlouf. Nechci se teď zabývat životem inženýra Šloufa a jeho podílem na politickém vzestupu Miloše Zemana. Myslím, že každý o tom ví vše, co je potřeba. Ale co mě opravdu zarazilo a dotklo se mě, byl článek na Novinkách bez konkrétního jména, jako spoluautoři byly uvedeny Novinky a ČTK. A pod článkem stejně jako u jiných tamních textů měla být diskuse, kterou si čtenář otevře kliknutím na název rubriky Vaše názory. Ale pod tímto článkem bylo napsáno: ‚Diskuse je zablokovaná,‘ a to bez jediného slůvka zdůvodnění,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Rozhodně by uvítal, kdyby si mohl přečíst vysvětlení, proč se Novinky pro zablokování této diskuse rozhodly. „Mohlo to být proto, že panovaly obavy, že by někdo na adresu pana Šloufa mohl říci něco jiného, než co se o něm říká v mainstreamových – či tradičních, jak to chcete nazvat – médiích. Jinak opravdu netuším a je to něco naprosto neuvěřitelného. Zemře člověk, který velmi významně – a můžeme si říkat, jestli se to někomu líbí, nebo ne – ale opravdu velmi významně ovlivnil politický vývoj v naší zemi za posledních pětadvacet let. A veřejnosti je znemožněno, zakázáno tímto serverem vyjádřit se k tomu v jakémkoli smyslu, ať už negativním, nebo pozitivním,“ kritizuje mediální analytik.

Zablokovaná diskuse na Novinkách byla nehoráznost

Vzpomněl si, jak to vypadalo, když počátkem devadesátých let zemřel bývalý prezident Gustáv Husák. „Není to úplně srovnatelné, ale o něčem to vypovídá. Na Slovensku, ačkoli tam byl předsedou vlády katolík, křesťanský demokrat Ján Čarnogurský, tomuto dlouholetému komunistovi a normalizátorovi vypravili státní pohřeb, jehož se tehdejší premiér také zúčastnil. Tomu říkám býti formát, tomu říkám uctít majestát smrti, tomu říkám uctít člověka v dobrém i špatném. Tak by to mělo mezi normálními slušnými lidmi být. Zřejmě už mezi normálními slušnými lidmi nejsme, protože diskuse na Novinkách byla zablokovaná. Nechtěl jsem do ní nic psát, jen jsem se chtěl podívat na reakce čtenářů. Ale byla zablokovaná, nebylo možné vyjádřit názor na pana Šloufa. To je opravdu velká nehoráznost,“ myslí si Petr Žantovský.

Pro druhé téma si vybral to, co ho potkalo v souvislosti s dalšími jeho aktivitami na serveru ParlamentníListy.cz. „Předloni mi vycházely ‚Otevřené dopisy‘, v minulém roce ‚Příběhy s otevřeným koncem‘ a nyní příběhy z cyklu ‚Jak jsem potkal knihy‘. A několik svých přátel jsem zvyklý mailem upozornit na to, že vyšel další příběh, a tak jim pošlu odkaz. Asi každý, kdo to někdy četl, si může ověřit, že články neobsahují žádné protistátní, prokremelské, proputinovské, antidemokratické, antievropské a jiné takové nálepkovací postoje či obsahy. To jsou upozornění na kvalitní knihy z různých období světové filozofie a literatury. Poprvé se mi však minulý týden stalo, že se mi z některých adres začaly maily vracet s tím, že těm lidem nepřišly,“ vzpomíná mediální odborník.

Bakalova stáj křičí o cenzuře, ale když jde o ni, mlčí jako zařezaná

Zpočátku to bylo z portálů Centrum a Tiscali, později se to týkalo i providera World Online. „Když jsem to zkoušel opakovaně, tak mi to chodilo zpátky znovu. A vracelo se mi to s velmi ‚pěknou‘ výstrahou. Přišel mi totiž zpáteční automatický mail, v němž bylo napsáno: ‚Vámi odesílaný obsah může být zavirován, proto jsme ho příjemci nedoručili.‘ Tak jsem přemítal, co to znamená. Jestli mám nějaký problém v počítači, nebo co se to děje. Pak jsem zjistil, že ať to pošlu z jakéhokoli počítače, tak na tyhle provozovatele to nejsem schopen poslat, ti adresáti to prostě nedostanou. A v té době se mi dostalo do ruky čerstvé číslo měsíčníku Šifra, kde pan šéfredaktor Milan Vidlák líčí úplně stejnou zkušenost s portálem Centrum, který – jak víme – patří panu Bakalovi,“ připomíná Petr Žantovský.