Josef Lux chtěl, aby lidovci nebyli jen malou středovou stranou, vysmívaným jazýčkem na vahách, nýbrž silnou formací po vzoru německých křesťanských demokratů CDU. A aby na české politické scéně představovali jakousi „klidnou sílu“, stranu, která místo ostré konfrontace akcentuje dialog. Kvůli tomu se také snažil oslovit osobnosti mimo vlastní stranu ochotné kandidovat. Do lidoveckých řad se mu povedlo přivést například Zuzanu Roithovou, Martina Bursíka či Petra Pitharta. A prosadil si to i přesto, že se proti stavělo zejména konzervativní křídlo strany, které rovněž v roce 1998 těžko neslo čtyřkoalici s US, DEU a ODA.
„On byl člověk, který vytvářel dialog opravdu s každým, i s nejzatvrzelejšími oponenty. Proto si myslím, že mnohokrát nebyl pochopen. Jeho partneři v politice mu ale nerozuměli. A dnes se dává do popředí, že politik musí vést dialog – takže Josef přeběhl dobu,“ uvedla pro HN manželka Josefa Luxe Věra.
Když Josef Lux v listopadu 1999 podlehl leukémii, KDU-ČSL tápala a v roce 2010 se po neúspěšných parlamentních volbách propadla na samé dno, ze kterého ho dokázala vytáhnout mladá lidovecká garda kolem současného předsedy Pavla Bělobrádka. HN podotýkají, že jejich strategie otevření strany za okruh věřících a nekonfrontační politický styl odpovídají odkazu Josefa Luxe.
Bělobrádkova snaha dosahovat dvouciferných volebních výsledků má ovšem podle HN jasnou mez. „Lidovci narážejí stále – už za první republiky a potom i po roce 1989 – na limity dané jejich profilem. Česko je jedna z nejsekularizovanějších zemí Evropy a představa, že by tu byla středopravá křesťanská strana s podporou 20 až 30 procent hlasů, je nerealistická, pokud to má být křesťanská strana,“ uvádí politolog Jan Kopeček. Tuto skutečnost si současné vedení lidovců uvědomuje a tak se pokusilo vyškrtnout z názvu „křesťanská“ – po vzoru rakouských lidovců. Silně konzervativní členové z Moravy ale takovou debatu na jihlavském sjezdu v roce 2012 razantně smetli ze stolu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
