V roce 1948 jich přitom bylo jen kolem 50 tisíc, v roce 1989 více než milion, o 20 let později už milion a půl. „Nejen počet právních norem se tedy zvyšuje; také se zvyšuje agilita poslanců, ministerských úředníků, zastupitelů obcí a dalších lidí, kteří mohou právní normy produkovat. A tudíž taky zrychluje tempo přibývání zákonů, vyhlášek ministerstev, nařízení vlády, vyhlášek obcí a dalších útvarů,“ dodává ekonomka. 

„Že by to byl jen přirozený důsledek dlouhodobého nárůstu počtu státních úředníků, kteří tak mají k dispozici víc rukou, hlav i času na vymýšlení nových mantinelů, jak zregulovat naše chování? Že by všichni ti lidičkové byli puzeni neutuchající touhou vyladit nám naše zítřky všemi těmi návody k chování do dokonalosti? Nebo spíš potřebují vykazovat nějakou aktivitu, aby odůvodnili smysluplnost existence svých pracovních míst a mandátů?“ zeptala se Šichtařová. Dodala i otázku, zda se Evropa nenachází jen v dějinné epoše, která uvěřila, že detailní návod o tom, jak si politicky korektně oloupat banán, je pro společnost přínosnější než nechat tak riskantní operaci na nás.