Na srpen 1968 existují v české společnosti dva nesmiřitelné základní pohledy. Vzhledem k opakování chyb, obecné rozhádanosti a nestabilitě všeho druhu se vlastně nezměnily dodnes, přestože za rok zde bude padesáté výročí takzvané internacionální pomoci armád států Varšavské smlouvy. Tehdejší dobu jsem zažil a měl jsem půl století ke studiu informací a vytváření názoru. I tak však zůstává řada otazníků. Jistí si můžeme být pouze tím, že srpen 1968 bude opět řádně využit k politické propagandě mediální, místy i komediální. Bylo pražské jaro velkou komedií, a pokud ano, kdo byl režisér?

Předem je třeba uvést, že Československo bylo v polovině šedesátých let nejsvobodnější zemí tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci i Varšavské smlouvy. Přes všemožné politické a ideologické bariéry a stupidní dirigismus, které připomínají totalitní politiku současné EU, zde byly nesporné vědecko-technické, kulturní a sportovní úspěchy. Stačí se podívat na tehdejší tisk a uměleckou scénu. Projevovalo se to dokonce i ve vojenství. Měli jsme na rozdíl od unifikované sovětské výzbroje ostatních vazalských států vlastní pěchotní zbraně, obrněné transportéry, značnou část dělostřeleckého materiálu, absolutně nejlepší cvičný proudový letoun i terénní nákladní automobily, motocykly a další materiál, o maskáčích a kanadách „amerikánského“ vzhledu ani nemluvě. Ve srovnání s ostatními socialistickými státy, ale i řadou dalších států jsme měli minimum politických vězňů. Občané mohli navštěvovat bohoslužby, byť s určitým rizikem nepřímých postihů. Na jižní Moravě a na Slovensku chodili veřejně do kostela i někteří komunisté.

V tehdejším Polsku, Maďarsku nebo Německé demokratické republice by něco takového nebylo možné. V Sovětském svazu Leonida Brežněva by takové uvolnění socialistické morálky končilo v gulagu, ne-li hůř. Životní úroveň Československa se v průměru přibližovala Francii, kde zdaleka ne všichni byli milionáři v amerických bourácích na plážích v St. Tropez, o zaostalém Španělsku či Portugalsku nemluvě. Navíc zde byl jeden faktor zásadní důležitosti. Prezident Novotný, byť starý komunista, opakovaně a zatvrzele odmítal dislokaci sovětské armády na našem území. Československo bylo z ideologického hlediska nejslabším článkem evropské části takzvané světové socialistické soustavy.