„Zákon samotný by měl obsahovat určité pojistky toho, že média veřejné služby budou plnit své poslání. Musí tu být televize a potažmo i rozhlas, které jsou pod kontrolou veřejnosti. A tím hlavním úskalím je, že orgánem, který dohlíží na poslání médií veřejné služby, je rada volená sněmovnou... Byť formálně jsou členové voleni za různé spolky, ve skutečnosti jsou to nominanti stran. Praxe nasvědčuje tomu, že rada je poplatná zájmům politických stran nebo ekonomických a zájmových skupin za těmito stranami," říká Marvanová.