Do brněnského Dobrovolnického centra 67 přišli prezentovat svoje zkušenosti z práce s uprchlíky na srbsko-chorvatských a srbsko-maďarských hranicích Jan Skalík, který dobrovolnickou pomoc koordinoval, a Milan Appel, který pomáhal na místě jako řadový dobrovolník. Podle Skalíka se současná situace na hranicích uklidňuje a dobrovolnickou práci přebírají velké nevládní organizace.
Média prý ukazují jen část pravdy, soustřeďují se jen na chaos a zmatek
Dobrovolníkům se nelíbí, jakým způsobem o migrační krizi informují média. „V září jsem v novinách četl, že na hranicích je chaos a násilí, což mi připadalo nefér. Za chaos nemohli uprchlíci, ale zmatený a alibistický krok Maďarska,“ vysvětloval Skalík, podle kterého přístup médií ukazuje na to, že jim jde spíše o komerční věci než veřejnou službu. „Když do oblasti přijely televize, zaměřily se na místa, kde byl nějaký ruch nebo alespoň policisté a křičelo se tam, protože lidé byli vystresovaní,“ popsal. Zacílení na konflikt totiž podle dobrovolníka může být nebezpečné, protože deformuje obraz, který si pak lidé z mediálních zpráv vytvoří. „Také rétorika a volba slov jako vlna nebo záplava působí,“ podotkl Skalík.
Jeho názor v podstatě potvrdil i další z dobrovolníků Milan Appel. Médiím se podle něj podařilo zavést klišé vyvolávající stereotypní představy o uprchlících, které vzbuzují strach. „Když člověk přijede mezi uprchlíky, nemá pocit, že ho zaplavuje nějaká vlna. Když jedete ve dvě v noci autobusem, je to o hodně horší dojem, než když procházíte davem uprchlíků na srbsko-maďarské hranici. Pro kameramana ale není problém udělat záběry, které působí jako vlna tsunami,“ řekl Appel, který tvrdí, že jeho samotného zpravodajství přivedlo k tomu, že se stal dobrovolníkem. Sám chtěl totiž situaci vidět na vlastní oči. „Nejdůležitější informace, kterou jsem tam získal je, že z těch lidí nejde strach. Ani z desetiny takový, jako když se otevře fotbalový stadion a dovnitř proudí dav fanoušků,“ popsal svůj dojem Milan Appel.
Skalík: „Když šlo vše dobře, uprchlíci respektovali autoritu a informace“
Appel také uvedl, že demografické složení příchozích uprchlíků je stejné jako v běžné populaci „na brněnské ulici“. „Překvapilo mě, jak mnoho je mezi nimi dětí, i hodně malých. Když s nimi kolegové mluvili, uváděli, že jdou z tureckých táborů, kde děti nemají školy, nemají perspektivu a to že bylo jedním z motivů, proč se vydali do Evropy,“ řekl Milan Appel. Při práci na hranicích ho také překvapilo, jaký respekt měl jako příslušník dobrovolnického týmu. „Jakmile jsem oblékl reflexní vestu, jako bych se stal příslušníkem respektované armády dobrovolníků. Respekt jsme měli i u policistů na obou stranách srbsko-chorvatské hranice,“ popsal Appel.
Nervozita na hranicích se podle Jana Skalíka stupňovala nebo opadala podle situace, ovlivnilo ji třeba počasí, ale i policie a její kroky. „Když šlo vše dobře, uprchlíci respektovali autoritu a informace, co je třeba udělat, to umožňovalo komunikovat, bavit se, navzájem se poznávat. Kritické momenty nastávaly, když státní orgány nastavily špatně situaci, vznikaly problémy, když lidé museli stát zbytečné fronty apod.,“ uvedl Jan Skalík.
Appel: Viděl jsem jenom lidi v bahně, kteří potřebují pomoc
Na otázku, jestli si nemyslí, že pomocí na hranicích motivovali další uprchlíky k cestě do Evropy, Jan Skalík odpověděl: „Nemyslíme si, že náš nápis ,refugees welcome‘ na lepence měl větší váhu, než když to řekla Angela Merkelová. Uvědomovali jsme si složitost situace a vysvětlovali příchozím, že situace možná nebude taková, jakou si představují. Věděli jsme, že by bylo falešné jim slibovat něco, co se nemusí splnit. Otázku, jestli působíme na další příchozí, jsme neřešili, zabývali jsme se hlavně situací konkrétních lidí, kteří v dešti neměli pláštěnku a kteří měli hlad.“
Také pro Milana Appela byl problém hlavně humanitární. „Říká se, že přijdou uprchlíci a vezmou nám naše křesťanské hodnoty. Pro mě je ale základní křesťanská hodnota, miluj bližního svého. Tam byli lidé, které jsem považoval za své bližní v nouzi,“ řekl Milan Appel.
Sám pak připustil, že také on sám má z množství uprchlíků obavy. „Můj strach ale nepramení přímo z nich, ale ze dvou věcí. Hlavně z toho, že naráží na nepřízeň lidí. Navíc sem možná přicházejí s přílišnými očekáváními, mnozí jsou kvalifikovaní, ale velmi pravděpodobně nenajdou práci podle své kvalifikace, budou muset dělat něco jiného, nebo nebudou mít práci vůbec. Z toho mám strach a nemám řešení. Tam jsem ale viděl jenom lidi v bahně a věděl jsem, že jim mám podat čaj nebo deku,“ řekl Milan Appel. Evropa by podle něj v současné situaci měla říct, jakou má pro uprchlíky kapacitu, uprchlíky přijmout a vytvořit jim podmínky pro integraci.
- Další reportáž ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
