Do brněnského Dobrovolnického centra 67 přišli prezentovat svoje zkušenosti z práce s uprchlíky na srbsko-chorvatských a srbsko-maďarských hranicích Jan Skalík, který dobrovolnickou pomoc koordinoval, a Milan Appel, který pomáhal na místě jako řadový dobrovolník. Podle Skalíka se současná situace na hranicích uklidňuje a dobrovolnickou práci přebírají velké nevládní organizace.

Média prý ukazují jen část pravdy, soustřeďují se jen na chaos a zmatek

Dobrovolníkům se nelíbí, jakým způsobem o migrační krizi informují média. „V září jsem v novinách četl, že na hranicích je chaos a násilí, což mi připadalo nefér. Za chaos nemohli uprchlíci, ale zmatený a alibistický krok Maďarska,“ vysvětloval Skalík, podle kterého přístup médií ukazuje na to, že jim jde spíše o komerční věci než veřejnou službu. „Když do oblasti přijely televize, zaměřily se na místa, kde byl nějaký ruch nebo alespoň policisté a křičelo se tam, protože lidé byli vystresovaní,“ popsal. Zacílení na konflikt totiž podle dobrovolníka může být nebezpečné, protože deformuje obraz, který si pak lidé z mediálních zpráv vytvoří. „Také rétorika a volba slov jako vlna nebo záplava působí,“ podotkl Skalík.

Jeho názor v podstatě potvrdil i další z dobrovolníků Milan Appel. Médiím se podle něj podařilo zavést klišé vyvolávající stereotypní představy o uprchlících, které vzbuzují strach. „Když člověk přijede mezi uprchlíky, nemá pocit, že ho zaplavuje nějaká vlna. Když jedete ve dvě v noci autobusem, je to o hodně horší dojem, než když procházíte davem uprchlíků na srbsko-maďarské hranici. Pro kameramana ale není problém udělat záběry, které působí jako vlna tsunami,“ řekl Appel, který tvrdí, že jeho samotného zpravodajství přivedlo k tomu, že se stal dobrovolníkem. Sám chtěl totiž situaci vidět na vlastní oči. „Nejdůležitější informace, kterou jsem tam získal je, že z těch lidí nejde strach. Ani z desetiny takový, jako když se otevře fotbalový stadion a dovnitř proudí dav fanoušků,“ popsal svůj dojem Milan Appel.