„Pochopil jsem to správně, že odcházíte ukřivděný, protože ani strana, ani věci veřejné v Česku, tak jak jdou, vlastně neodpovídají tomu, jak byste to chtěl vy?“ zeptal se moderátor Martin Veselovský svého hosta v internetové televizi DVTV.
„Jak jste přišel na tu ukřivděnost?“ reagoval Stropnický na otázku otázkou. Poté zdůraznil, že snad jako jediný předseda české politické strany neodešel z jejího čela ukřivděný. „Jakákoliv ukřivděnost je nemístná a stejně nikoho nezajímá,“ podotkl.
Než se rozhodl stranu opustit, tak prý 2,5 roku přemýšlel, jak ji změnit, aby oslovovoala voliče a mohla měnit věci k lepšímu. Ale nakonec odešel, protože si vyhodnotil, že změnit Zelené zevnitř není možné.
„Pro mě bylo třeba důležité pozorovat hnutí žlutých vest ve Francii, protože to, o co Zelení často usilují, tak je, řekněme, vyšší zdanění znečištění, takovýto heslo ‚kdo znečišťuje, ať platí‘, jenomže ta reforma, se kterou přišel (francouzský prezident Emmanuel) Macron a která vzbudila tak obrovský odpor, znamenala de facto co znamenala: zvýšení cen pohonných hmot, a tím zdražení cest do práce, k lékaři, za známými, na dovolenou pro běžné lidi. Ale vůbec se neměla dotknout těch firem, které ve skutečnosti produkují nejvíc znečištění. Tady je prostě 100 firem na světě, který jsou za posledních 30 let zodpovědné za 70 procent znečištění. Komplet globálně, planetárně. Tahleta reforma rezidenta Macrona žádnou z nich nepostihovala a ty samé návrhy se objevují i v českém prostředí,“ zlobil se Stropnický.
Nemá prý pocit, že by v politice byl marně, protože jako politik pomohl zachránit Nákladové nádraží Žižkov. „Podařilo se mi dost významně proměnit debatu o územním plánování v Praze,“ přidal jeden z bodů, s nimiž je jako bývalý člen koalice na Magistrátu hlavního města Prahy pod vedením Adriany Krnáčové (ANO) spokojen.
Má však pocit, že se ve společnosti málo debatuje o sociálních a ekonomických problémech, o větším zdanění korporací, o zavedení digitální daně a podobně. Místo toho se prý hledají zástupná témata, o která se posléze vede kulturní válka.
„Takže se diskutuje o čem? O Koněvovi, o Mariánském sloupu a o dalších pitomostech, které jsou ve skutečnosti úplně zástupnými problémy,“ gestikuloval nespokojeně rukama Stropnický.
Prý se od toho snažil Zelené odvést, ale připustil, že se stal tak trochu pražským zajatcem.
„Musím říct, že jsem byl zajatcem toho liberálního prostředí pražského, které jsem velmi rád opustil a které má tendenci tyhlety věci zveličovat... Liberál protestuje ve svém volném čase nad otázkami, které se ho zas tak úplně bytostně netýkají. Velmi málo u liberálů pozoruju, že by protestovali proti svým vlastním pracovním podmínkám, přestože by k tomu možná měli důvod,“ poznamenal Stropnický.
„Vy nejste liberál?“ zeptal se Veselovský.
„Nejsem liberál. Já se hlásím k levici, to je o mně známo,“ odvětil Stropnický s tím, že současní liberálové akceptují nespravedlnosti kapitalismu. „Bavit se s liberály o regulaci bank, to skoro nejde,“ rozčiloval se Stropnický.
Zdůraznil také, že nepovažuje za nijak zásadní prosazovat manželství pro homosexuální páry. Rozhodně by prý kvůli tomu nestál na náměstí, neprotestoval a nerozdával letáky. Ačkoli jde o téma, které se ho jako homosexuála týká, je přesvědčen, že se musí řešit mnohem důležitější problémy.
„Já jsem nešel do politiky, abych hájil své zájmy, ale zájmy lidí, kteří vůbec nemají čas, aby si je hájili. Já to vidím na té vesnici. Tam prostě lidé mají jednu práci, druhou práci, třetí práci, přijdou večer a ani už nezapnou tu televizi,“ uvedl Stropnický s tím, že tito lidé vůbec nemají čas řešit věci, které ve své bublině řeší pražská kavárna. Ty věci vůbec nejsou tématem. Takže když liberální levice zůstává u těchhle otázek, tak se prostě vzdaluje těm lidem,“ pokračoval host.
Veselovský se v této souvislosti zeptal, zda tedy Stropnický považuje bohatší lidí za horší než lidi chudé. A Stropnický odpověděl. „To je klasická otázka, kterou může položit jenom liberálně orientovaný novinář,“ zaznělo z úst hosta.
Postupně se ale pokusil dovysvětlit, jak to vidí.
„Z mého pohledu mají liberálové jednu vlastnost. Neuvědomují si, že se nepodílí na tom rozhodování, které se ve světě odehrává, ale podílejí se na jeho apologetice, na obhajobě toho systému. Za docela dobrý peníze, ale přesto za zlomek toho, co mají ti, kteří opravdu rozhodujou,“ poznamenal Stropnický
Je bytostně přesvědčen, že dnes žijeme v nespravedlivé společnosti.
„Koncentrace bohatství a příjmová nerovnost je v té naší aktuální západní společnosti největší a nejasymetričtější oproti všem ostatním společnostem, které tady byly. Dokonce víc než ve feudalismu,“ poznamenal bývalý šéf Zelených.
Stropnický by to rád změnil, ale podle vlastních slov demokratickou cestou, nikoli revolučně. „Já si myslím, že největším úspěchem levice je demokracie, protože demokracii prosadila ta humanistická část politické scény. To je nástroj, který je třeba znovu začít využívat,“ zdůraznil Stropnický s tím, že pro tuto spolupráci hledá spojence. „Je potřeba se opřít o možnosti, které demokracie dává. Není třeba mluvit o revoluci,“ zdůraznil.
Chce oslovit voliče, kteří se cítí opuštění, „zhnědli“ a volí Tomia Okamuru (SPD), (francouzskou radikální političku) Marinne Le Penovou, Borise Johnsona a Donalda Trumpa. Oním zhnědnutím má na mysli posun k pravicovému radikalismu.
V tu chvíli se Veselovský ozval.
„Pardon, ale ve vašem vidění jsou Tomio Okamura a Marinne Le Penová na stejné rovině jako (britský konzervativní premiér) Boris Johnson a (prezident USA) Donald Trump?“
„Já jsem dal pár takových příkladů lidí, u kterých bych musel niancovat, kdybych to popisoval podrobně,“ vysvětloval Stropnický.
Podotkl, že když býval státním zaměstnancem, platil třicetiprocentní daň, zatímco firemní daň je 19 procent, což považuje za nespravedlivé. Domnívá se, že internetoví giganti jako Google nebo Facebook takovéto daně v Česku neplatí, a to je podle Stropnického špatně.
Tato majetková nerovnost je podle jeho názoru možná kořenem řady problémů a xenofobních nálad, které prý liberálové interpretují jako ohrožení demokracie.
Psali jsme:
autor: mp
_profil_top.jpg)
