Petr Robejšek nechápe, proč se německá kancléřka sešla s pozůstalými po obětech teroristického útoku z loňského roku a s přeživšími útoku teprve po roce.
„Je nabíledni, proč se tomu vyhnula a setkává se s nimi (pod tlakem veřejného mínění) až teď. Ani trochu nestála o to, vyslechnout si výčitky zraněných a pozůstalých. Lidí, jejichž příbuzní by zůstali naživu, kdyby se v roce 2015 starala o bezpečnost německých občanů a nepustila do země statisíce migrantů. Samozřejmě, že se právě jí nechtělo poslouchat trpké výčitky kvůli nesplnitelnému ‚my to zvládneme‘. Kdo by stal o nepříjemná setkání. Nikdo neslyší rád, že udělal chyby. A již vůbec nechce být obviňován ze smrti lidí. Takže německá kancléřka si před rokem ušetřila nepříjemnost a jednala úplně stejně jako by to udělala většina obyčejných lidí,“ píše Petr Robejšek na sociální síti facebook.
Tímto svým chováním Merkelová prý jen dokázala, o co jí jde doopravdy. Ve skutečnosti si chce tato dáma podle Robejška udržet svou moc, aniž by musela přijímat nějaká zásadní rozhodnutí a řešit pro ni nepříjemné situace. Setkávání s voliči, kterým má sloužit, je prý pro Angelu Merkelovou až kdesi na druhém místě. To se ukázalo např. v bankovní krizi, kdy se rozhodla zachránit nejen německé zkrachovalé banky a žádala po Němcích, aby to zaplatili. Na přelomu let 2008 až 2009. V roce 2015 se zase rozhodla přijmout nepřizpůsobivé migranty, aniž by se Němců zeptala na názor.
Bylo by pro ní nepohodlné, kdyby v roce 2015 padly na německých hranicích výstřely. A tak svou nečinnost „posvětila“ morálními ohledy a dlouhodobé důsledky invaze masy nepřizpůsobivých cizinců přenechala budoucím generacím hlavně v Německu, ale (přes kvóty) i ve zbytku Evropy.
Petr Robejšek doslova napsal:
Merkelová po roce kondolovala pozůstalým teroristického útoku
Včera odpoledne se kancléřka Merkelová sešla se zraněnými a pozůstalými po obětech teroristického útoku, který se před rokem odehrál na jednom berlínském vánočním trhu. Tunisan Amri tehdy způsobil smrt dvanácti lidí a zranil sedmdesát dalších.
Před setkáním sdělila kancléřka novinářům:"Důležité je pro mě dát ještě jednou najevo, jak soucítíme s příbuznými a zraněnými". Ale "ještě jednou" neodpovídá pravdě. Před rokem si kancléřka nenašla čas ani na to, aby pozůstalým kondolovala písemně. Natož aby se s nimi setkala osobně.
Je nabíledni, proč se tomu vyhnula a setkává se s nimi (pod tlakem veřejného mínění) až teď. Ani trochu nestála o to, vyslechnout si výčitky zraněných a pozůstalých. Lidí, jejichž příbuzní by zůstali naživu, kdyby se v roce 2015 starala o bezpečnost německých občanů a nepustila do země statisíce migrantů. Samozřejmě, že se právě jí nechtělo poslouchat trpké výčitky kvůli nesplnitelnému "my to zvládneme".
Kdo by stal o nepříjemná setkání. Nikdo neslyší rád, že udělal chyby. A již vůbec nechce být obviňován ze smrti lidí. Takže německá kancléřka si před rokem ušetřila nepříjemnost a jednala úplně stejně jako by to udělala většina obyčejných lidí.
Ale ona není a ani nechce být obyčejný človek. Ucházela se o moc a získala nejvyšší úřad v zemi. Přívažkem k politické moci je vždy také odpovědnost. Odpovědnost za spoustu věcí, ale hlavně za občany, kterým své služby nabízí.
A tím se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Média nyní kritizují Merkelovou za to, že neukázala dosti soucitu. To je sice pravda, ale necitlivost není hlavní příčina jejího chování. Nejmocnější žena světa a i v České republice mnohými oslavovaná politička totiž používá moc především k tomu, aby si ji udržela a aby si zároveň vládnutí co nejvíce usnadnila. Nejdůležitější rysem jejího politického stylu je systematicky se vyhýbat (pro ní osobně ) nepohodlným rozhodnutím a důsledky tohoto (ulehčeného a proto nedůsledného) vládnutí naložit na záda těch,kterým má sloužit.
Bylo by pro ní nepohodlné, kdyby v roce 2015 padly na německých hranicích výstřely. A tak svou nečinnost "posvětila" morálními ohledy a dlouhodobé důsledky invaze masy nepřizpůsobivých cizinců přenechala budoucím generacím hlavně v Německu, ale (přes kvóty) i ve zbytku Evropy.
Totéž se dá říci o jejím rozhodnutí zachránit v letech 2008-2009 zkrachované banky v Německu i jinde, opět na úkor (nejenom) německých daňových poplatníků. Snahu vyhnout se obtížím a důsledky přenechat jiným vidíme i v případě vydržování beznadějně předluženého Řecka a dalších jihoevropských států. A příklad ze současnosti? Ze stejného důvodu se Merkelová chce za každou cenu vyhnout menšinové vládě. Vyjednávat si většiny v parlamentě případ od případu by totiž pro ní bylo příliš namáhavé a výsledek nejistý. Německá kancléřka svůj politický styl opravdu dotahuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
