V eseji mimo jiné píše, že svobodě se u nás po celých pětadvacet let mimořádně dařilo. „Umožnila vznik demokratických institucí, neomezené svobody projevu a svobodných sdělovacích prostředků a otevřela cestu podnikavosti a umu jednotlivců. V každodenním životě se projevovala jako možnost cestovat za hranice všedních dnů, svobodně vyznávat víru i její nedostatek, sledovat naučné dokumenty i pornografii, dávat najevo sebevědomí i pomáhat slabším,“ napsal Žantovský s tím, že většina z nás se smířila i s tím, že svoboda je tak trochu barvoslepá: „Nabízí příležitost podnikatelům i podnikavcům, poctivcům stejně jako pokrytcům.“

"Svoboda je nesmírně cenný, ale současně křehký dar. Není to cosi, co se dá uložit do vitríny, občas oprášit a ukazovat návštěvníkům. Sdílí se svými nositeli vlastnosti živé hmoty – schopnost se kultivovat, rozvíjet, ale také chřadnout, deformovat se a hynout. Musí se pěstovat, zalévat, kultivovat, opatrovat a střežit. Je citlivá na nedostatek světla a pravidelné péče," rozepsal se poeticky Žantovský.