"Nestydím se za nic, co jsem v té době dělal. Měl jsem smůlu, že jsem se narodil v roce 1960 a stal se součástí osmdesátých let a normalizace. Přitom jsem nedělal budovatelský songy, ale písničky o přátelství, o lásce, o tom, že chceme žít nonstop. Mají úspěch i dneska, to nemá s režimem nic společného," říká Michal David na otázku MF Dnes, proč si ho většina lidí spojuje s Husákovou generací.

Ačkoli se objevují hlasy, že jeho hudba režim do jisté míry ospravedlňovala, i David musel chodit před schvalovací komise. "Všechny písničky, které jste chtěla natočit a vydat, procházely kolečkem posudků, seděl tam básník a textař Václav Hons a ten ty texty cenzuroval. A hodně nám jich vrátil - i když třeba písnička Třetí galaxie, kde zpívám o smogu a ekologické katastrofě, mu unikla," vysvětluje autorce rozhovoru David.

Nikdy nevstoupil do komunistické strany, z Pionýru ho vyhodili

"Vždycky jsem byl trochu sólista. Z Pionýru mě hned vyhodili a do Svazu mládeže jsem se už vůbec nedostal. Z Pionýru mě vyhodili, protože jsme někde stáli, měli pionýrské šátky a mně to připadalo hrozně blbý. A tak jsem jedné holčičce, co přede mnou stála, na ten šátek namaloval dámský přirození. Oni mě pak za to vyhodili a byl jsem takzvanej pionýrskej štátskripl, prostě nepoužitelný," vzpomíná David.