V úvodu poznamenal, že výsledek Jiřího Dienstbiera v prezidentských volbách nehodnotí jako úspěch. Podle něj se jedná o kandidáta strany, kterou v průzkumech podporuje až čtyřicet procent voličů, navíc sám získává v průzkumech popularity výsledky kolem šedesáti procent. V tom případě podle něj nelze zisk šestnáct procent a nepostup do druhého kola hodnotit jako úspěch.

Samotného Dienstbiera hodnotí jako solitéra, který se často vzpíná kolektivnímu rozhodování ve straně. „Jsem znám svým výrokem, že podporuji týmové hráče,“ dodává na dotaz, zda by chtěl Jiřího Dienstbiera ve vedení strany.

Navíc přiznává, že nad návrhem žaloby na prezidenta Václava Klause pro velezradu, kterou Dienstbier s několika kolegy inicioval, se chytal za hlavu. „Každý vystudovaný právník včetně Jiřího Dienstbiera dobře ví, že vyhlášení amnestie je ústavní právo hlavy státu,“ vrtí hlavou nad hlavním budem žaloby. A další skutky se podle něj staly už před delším časem. Podle něj si autoři žaloby neuvědomují, že pokud Ústavní soud žalobu odmítne, bude to ohromná blamáž pro autory, i pro celý Senát. „A vítězem celé situace bude Václav Klaus,“ dodává.