Na úvod besedy se Michal Horáček krátce představil a hlavně promluvil o své kandidatuře na prezidenta České republiky.

„Ta moje kandidatura trvá už třicet let, kdy jsem ve veřejném prostoru. Je to přinejmenším od chvíle, kdy jsem začal pracovat s Petrem Hapkou a Hanou Hegerovou a dalšími kolegy. Možná je to od chvíle, kdy jsem se stal na sklonku 80. let redaktorem Mladého světa,“ řekl Horáček a zavzpomínal i na sametovou revoluci, které se, jak říká, intenzivně zúčastnil.

„S Michaelem Kocábem jsme si vytkli za cíl, abychom přivedli k jednomu jednacímu stolu zástupce komunistické vlády a těch nezávislých občanských iniciativ,“ říká Horáček s tím, že je na to hrdý. „Domnívám se, že jsme přispěli k tomu, že ta revoluce potom byla sametová. Že nedošlo k tomu, aby buď jedna strana posílala lidové milice či obrněné transportéry na náměstí našich měst, nebo aby zase občané brali takzvaně spravedlnost do svých rukou a po těch letech totalitního panství aby se na někom mstili bez soudu a podobně, jak se později stalo třeba v Rumunsku,“ říká Horáček.