Možná proto, že vystudoval komutativní algebru s přesahem do kryptografie na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Co to je? „Úkolem kryptografů je vzít kus informace, třeba heslo nebo zprávu, dostat ji na druhou stranu sítě tak, aby si ji přečetl cílový příjemce, věděl, že je od vás, a nikdo to po cestě nečetl,“ vysvětlil Marian Kechlibar. „Je taková třída algoritmů, kterým se říká jednosměrné funkce – to jsou takové, které jdou jedním směrem dobře a druhým špatně.“ Jako když prásknete talířem o zem – velmi snadno se rozbije, ale obráceně, dát ho zpátky dohromady, je velmi obtížné. Což mi až podezřele připomíná dnešní Evropu.

 

Marianovou hlavní „specializací“ je sledování a komentování situace v Německu, takže se od něj dozvíte o tom, co se u našich sousedů opravdu děje a co mainstreamová média říkat nechtějí. Již dříve situaci v Německu přirovnal trefně k žábě v hrnci. „Pakliže se vaří pomalu, nevyskočí a pomalu se uvaří. Pokud by se ale vařila příliš prudce, z hrnce se bude snažit vyskočit. Do Duisburgu či Düsseldorfu přicházeli od 60. let 20. století gastarbeitři především z Turecka, ve Frankfurtu se pak vytvořil mix z cizinců z EU, Turecka či Afriky, takže Němců zde žije pouhých 36–40 %. Vše ale probíhalo až do roku 2015 pozvolna.“