„Závěry (ministerské) rady v tomto smyslu nebyly přijaté,“ řekl Kaliňák. Odmítl tak jen několik hodin stará slova svých kolegů z Německa a Francie Thomase de Maizierea a Bernarda Cazeneuva, že byla nalezena rámcová či předběžná dohoda. „Ke konsensu nedošlo, bylo víc zemí, které nesouhlasily. Nebyli jsme to jen my nebo Česká republika, ale i další,“ řekl novinářům Kaliňák.

Kromě Visegrádské skupiny (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko) měly podle něj námitky také Rumunsko, Lotyšsko, Británie a další státy byly nespokojené s některými částmi textu. „Výhrad bylo mnoho a nejen ke kvótám,“ podotkl slovenský ministr. Lucemburské předsednictví se snažilo výhrady už předem obrousit, když návrh závěrů vůbec neobsahoval zmínku o tom, že by rozdělování žadatelů o azyl bylo povinné. Naopak v nich stálo, že konkrétní detaily budou teprve dohodnuty s ohledem na konkrétní podmínky členských zemí. Přesto to ke změně postoje středoevropských a východoevropských zástupců nestačilo.

Atmosféru jednání Kaliňák popsal jako „dusnou“ a s velkým tlakem. K větším střetům podle něj nedošlo, pro některé prý však bylo obtížné poslouchat „jiné názory“.