Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a podle některých je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Republika mně nepřipadá rozkradená. To, že u nás operuje řada cizích vlastníků, je dnes obvyklé a nijak se tím nelišíme od zbytku světa. Někde více, někde méně. Hnusí se mi řeči o tom, jak se všechno rozkradlo. To říkají většinou komunisté nebo lidé trpící nostalgií po minulém režimu. Tehdy nám byl ukraden největší poklad, a to byl uran, který jsme odváděli do Sovětského svazu, místo toho, abychom si pozlatili domy.

Nový režim byl založen na respektu ke svobodě a ta s sebou přináší nejen volný pohyb a řadu dalších (v roce 1990 zcela zázračných) věcí nebo jevů, ale i nebezpečí a nutnost vzít za svůj život zodpovědnost. Chci poukázat na to, že hledání cizích investorů začalo především v době, kdy vstoupil do čela státu Miloš Zeman, který, jak se zdá, na to zapomněl. Předešlá Klausova vláda se snažila převést co nejvíc státního majetku do českých rukou. Považuji kuponovou privatizaci za geniální způsob.