Český prezident se pochechtával nad tím, že se dva emigranti pokusili oběsit v centru Athén na protest proti zavírání hranic před uprchlíky z válek. Prohlásil: „Víte, když se skutečně oběsíte, tak to většinou nepřežijete,“ a uchechtl se.

Ještě před dobou nedávnou jsem Miloše Zemana aktivně podporoval. Zamlouvala se mi jeho kritika nezřízeného kapitalismu, který cynicky jedná s lidmi jen jako s „lidskými zdroji“ sloužícími jen křupanskému a bezohlednému obohacení „majitelů kapitalistických výrobních prostředků či prachů“.

Zdál se mně neskonale lepší volbou než jakýsi „kníže“, který si po prohrané sametové revoluci nestyděl přivlastnit v naprosto nespravedlivých „restitucích“ řadů nemovitostí od hradů, domů a vil až po rozsáhlé lesy a pole a luka a dodnes neměl ani tolik slušnosti, aby z tohoto nakradeného státního majetku aspoň zaplatil zlikvidování smrdutého prasečáku stojícího na místě bývalého krutého koncentráku pro české Romy. Koncentráku, který byl spravován jen Čechy a byl vybudován na soukromém území jeho otce, který používal zde koncentrované vězně na otrockou práci na svých soukromých projektech. Koncentráku, ve kterém bylo umučeno spoustu vězňů a který fungoval i za nacistické okupace a později z něj byli zbývající vězni odvezeni do koncentráku v Osvětimi, kde byli zavražděni. (Viz kniha Tábor smrti Lety od Paula Polanského).

Ještě nedávno jsem dokonce napsal rozhořčený dopis do redakce České televize, když jsem pozoroval na České televizi a zároveň na internetu přímý přenos moskevských oslav vítězství Velké vlastenecké války nad evropským fašismem a strašně mě nasralo, že cenzoři České televize záměrně vystříhávali živé záběry na českého prezidenta a překrývali je idiotskými a účelově pravicovými komentáři svých pozvaných „expertů“ na historii. Tehdy mě to hodně rozlítilo. Za svoji stížnost jsem dokonce z prezidentské kanceláře obdržel i děkovný dopis.