Rupnik se sice narodil v Praze, ale v patnácti letech odešel do Paříže. Konkrétně v roce 1965. „Jako dítě nevnímáte tolik ty politické okolnosti. Když jsem přišel do Francie, tam jsem jako student dostal zabrat. Jistou formu svobody jsem ztratil,“ poukázal na paradox.

„Rok 1968 byl osudový nejen pro tuto zemi, ale také pro mě. Invaze sovětských vojsk mě zasáhla,“ poznamenal Rupnik, že tato událost přitáhla jeho pozornost zpět. „To bylo to pojítko. Žádná normální komunikace nebyla, dostávali jsme texty vycházející v samizdatu. Alespoň malým způsobem jsme se snažili upozornit na to, co se tady dělo. Aktivních disidentů bylo málo, ale ozvěna na Západě byla silná,“ uvedl. 

V roce 1987 pak Rupnik natáčel v Praze dokument o Československu. „Natáčet v té době dokument ve střední Evropě nebylo snadné. Myšlenka vznikla v polovině 80. let, šlo nám o to zmapovat, co je obyčejný komunistický systém. Než jsme se dostali k natáčení, byl rok 1987, vysílalo se to v roce 1988,“ sdělil Rupnik. Totalitní běžný život byl dle jeho slov normálním životem. „Lidé žili svými životy, chodili na nákupy, po Karlově mostě. Kdybyste nafilmoval jen vnější dění, nemáte z toho nutně špatně dojem. Pak samozřejmě, a proto jsme dělali ty rozhovory s disidenty, a oni vám řeknou: Tak to by tady museli žít a vidět, jak ten systém tady funguje,“ poznamenal Rupnik.