Kauza Šmarda se zdá být vyřešena. Sám hlavní aktér svou nominaci vzdal a Hamáček s Babišem rychle našli nového nominanta. Co nám tyto tahanice o křeslo ve vládě prozradily o vztazích ve vládě? Má věc nějakého vítěze?
Neřekla bych, že tato kauza prozradila něco nového. Vztahy ve vládě jsou celkem čitelné, a to již velmi dlouhou dobu. Sociální demokracie tahá za výrazně kratší konec provazu, ale vzhledem k tomu, jaké má preference, jí to očividně stačí. Socialisté jsou v situaci, kdy – řečeno slovy oblíbené české komedie – nemá smysl, aby se pouštěli do žádných větších akcí. Spor o Šmardu totiž jasně ukázal, že na to současné vedení ČSSD prostě nemá. Protože vyhrožovat odchodem z vlády, když všichni kolem vás (a včetně vás) vědí, že to stejně neuděláte, nemá žádný smysl.
Zda je ovšem po kauze Šmarda vládní krize zcela zažehnána, se teprve uvidí. V jistém smyslu by pád této vlády hrál Andreji Babišovi do karet víc než pokračování kabinetu ve stávajícím složení.
Pokud jde o vítěze, vidím tu dva. Jednak prezidenta Miloše Zemana, který dosáhl svého a dokázal, že si může dovolit prakticky cokoli, protože na současné politické scéně nemá rovnocenného protihráče, který by ho dokázal odkázat do patřičných mezí. Což samozřejmě není dobře, protože prezident má vládní krize řešit, a nikoli je svévolně přiživovat. Druhým vítězem jsou pak novináři. Ti se totiž nemuseli trápit s okurkovou sezónou a měli díky kauze Šmarda o čem psát.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs