Podle Hermana existoval jasný rozdíl při vyrovnávání se s početnými německými menšinami v zemích, které se po druhé světové válce staly součástí svobodné části Evropy, jako jsou Belgie, Holandsko, Itálie či Francie, a státy, které spadly do sovětské sféry vlivu.

Rozdíl je podle Hermana v tom, že v demokratických státech byli stíháni konkrétní zločinci, kteří se dopustili konkrétních trestných činů. „Kdežto země, které se staly součástí sovětského impéria, řešily pod diktátem Moskvy tyto otázky optikou etnickou. Nezkoumala se tedy vina či nevina, nezkoumalo se, jestli se ti lidé třeba Hitlerovi za války postavili, ale bylo to na základě etnických čistek,“ uvedl Herman.